Na dlouhé cestě sepisovala deníky, teď vydává knihy. Práce na nich trvala 12 let

„Deníky jsem dostala od kolegů z kanceláře na rozloučenou, když jsem odjížděla na cestu. Nikdy předtím jsem si nic nepsala. Tady jsem si zapisovala všechno, co mi přišlo zajímavé anebo důležité. Když jsem se z půlročního cestování vrátila, přivezla jsem tři hustě popsané knihy a říkala jsem si, že by bylo zajímavého z toho něco udělat. Až pak vznikla myšlenka na knížku.“

Proč tak dlouho?

Tereza tvořila prvotinu a nejdřív neznala správný postup. „Sedla jsem si a nevěděla. Šla jsem do kurzu tvůrčího psaní, ale moc mi to nepomohlo. Po 12 letech se mi knížka konečně podařila.“

Čtěte také

Cestovatel se zamiloval do chutí Asie. Namíchal je do gastro-cestopisu

Zážitků měla tolik, že by se do jedné knihy nevešly. „Tematicky a geograficky jsem je rozdělila na Nepál, Indii a jihovýchodní Asii. Všechny zápisky jsem zpracovala najednou, aby byly ve stejném stylu. Druhá knížka je tedy připravená. Jenom ji musím nechat projet poslední korekturou, grafik navrhne obálku a pustím se do procesu vydávání, který je neskutečně dlouhý.“

V knize jsou i autorčiny vlastní fotografie. „Byly momenty, kdy jsem nedala foťák z ruky. Snímků mám doma tisíce a vybrala jsem nejzajímavější, které se nejvíc hodily k textu. Z něj jsem osobní záležitosti nakonec vyndala všechny. Snažila jsem se, abych moc nevnucovala svůj názor na věc.“

Má spoustu dětí

Velkým zážitkem pro Terezu byli tamní obyvatelé a hlavně děti z dětského domova v Nepálu, kde jako dobrovolnice učila angličtinu. „Jsou to moje děti napořád. Jsem s nimi ve spojení přes sociální sítě. Sleduju jejich kariéru a životní cestu. Tamní děti to mají těžší. Chybí jim prostředky i podpora rodin. Hledají sponzory, když chtějí studovat dál. Jedna starší dívka třeba studuje v Austrálii medicínu, dostala stipendium. Beru je prostě dodnes jako svoje děti.“

Tereza Košnařová bydlí v Řečanech nad Labem. Pořádá i cestovatelské přednášky. Za sebou má taky například rok v Jižní Americe.