Na komíně je krásně. Víte, k čemu kominík potřebuje zrcátko?

Kominík Luboš Petříček
Kominík Luboš Petříček

Mladých kominíků je málo. Tahle profese nepatří mezi oblíbené. Přesto se najdou mladí muži, kterým kominické řemeslo přirostlo k srdci. A jedním z nich je Luboš Petříček z Pařížova na Chrudimsku.

Pořád je na cestách, poznává nové lidi a ani fyzičku nezanedbává. Některé komíny jsou na málo přístupných místech, takže je potřeba použít svaly, zkušenosti a hlavně nezanedbat kvalitu obuvi.

I tak už má ale Luboš Petříček za sebou svůj první pád. Spadl ze žebříku, když už byl skoro na střeše. Na štěstí se to obešlo bez následků a Luboš je od té doby mnohem opatrnější.

Redaktorka Jitka Slezáková pozvala Luboše Petříčka na kontrolu spalinové cesty k sobě domů. Nejprve nahlédla do kufru dodávky, která kominíkovi slouží jako malá pojízdná dílna. Nechybí tam výsuvný žebřík, štětka, ale také speciální kominické náčiní.

Sluníčko a hrdlovačka

Nerezová sluníčka používá mladá generace kominíků místo klasických koulí se závažím. Komíny mají různé průměry, proto se používají různé typy sluníček. Jsou to v podstatě nerezové strojky se závažím z plochého drátu. Důležitý je také kominický klíček, kterým je potřeba odemknout šachtu, kam spadnou saze po vyčištění komína.

Komín je čistý, kominík také, redaktorka Jitka Slezáková nikoliv

Hrdlovací přístroj neboli hrdlovačka komínových rour je nezbytným pomocníkem kominických mistrů při stavbě a sanaci komínů, nebo při připojování nových spotřebičů ke komínu. „Je to vlastně takový malý hever. Když by trubka koukala moc, musíme ji uříznout a na trubce udělat hrdlo. Jak pumpujete páčkou, tvoříte to hrdlo. Hrdlovačku vymyslel kominík Milan Hošta, který byl největším propagátorem tohoto přístroje. Bohužel už nežije, tak si na něj vždycky, když použiju hrdlovačku, vzpomenu,“ říká Luboš Petříček.    

Co se děje na komíně

Kominík Luboš Petříček čistí navijákem spalinovou cestu od sazí, až je čistá a plně průchozí. Saze spadnou do vybíracího otvoru, který je uvnitř domu. Baterkou provádíme ještě nahoře na komíně kontrolu spalinové cesty, jestli je vidět až dolů. Nerezová vložka se jen leskne.

Poté slezeme ze střechy dovnitř domu a z čisticího otvoru vybíráme saze. Vybereme asi jeden půl kbelíku sazí, což je běžné, pokud se topí často. „Někdy bývá těch kýblů mnohem víc. Může to být například špatnou vložkou, na kterou je připojený nový spotřebič. To pak začne dehtovat a nefunguje to, jak má. A na to laik prostě nepřijde,“ upozorňuje Luboš Petříček.

Saze z komína spadnou na dno šachty, která se musí vybrat. A s pomocí zrcátka zkontrolovat odraz nebe

Kontrola uvnitř domu

Po vyčištění šachty od sazí uvnitř domu ještě kontrolujeme zrcátkem namířeným do šachty, jestli uvidíme odraz nebe. A vidíme ho krásně, protože máme rovný komín. Pokud je ovšem ve spalinové cestě úhyb, může se použít i kamera, která ukáže dobrou průchodnost. Často ale lidé použijí mnohem jednodušší cestu. Prostě nacpou do kamen noviny a zapálí. Pokud mají kamna pořádný tah, je to v pořádku.

Spalinová cesta na pevná paliva by měla být čištěna až třikrát ročně a jednou za rok odborníkem, tedy kominíkem. Ten vám předá zprávu o provedení kontroly spalinové cesty. Ta vám může dobře posloužit jako doklad pro pojišťovnu, pokud by vás postihl požár.