Na Ukrajině ho trefily šrapnely z granátu. Přesto jde Čech do války znovu
Boje trvají už skoro rok. Dobrovolně a na vlastní pěst se do nich zapojují taky někteří Češi. Mezi nimi i učitel Milan Švrčina.
„Důvodů bylo víc, ale přímo v Čechách nemám rodinu a zároveň jsem měl výcvik z aktivních záloh. Byl jsem tedy připravený a připadalo mi to smysluplné. Moji příbuzní žili v Pardubickém kraji, kde byl za druhé světové války silný odboj. Vždycky jsem vzhlížel ke Gabčíkovi, Kubišovi. Obdivoval jsem je. Zlu se má člověk postavit i za cenu, že ztratí kontrolu nad tím, jak to s ním dopadne. Jenom věří tomu, že dělá správnou věc,“ říká.
Seberete se a jedete?
Česká legislativa zapovídá účast v armádě cizí země. V tomto případě ale premiér s prezidentem krátce po začátku války slibovali bojovníkům za Ukrajinu beztrestnost abolicí. Švrčinovu aktivitu navíc hlava státu posvětila. „Člověk překročí hranice, prokáže vojenskou zkušenost a stává se dobrovolnou součástí nějaké jednotky. Asi měsíc jsme se s ní secvičovali. Na začátku září jsme se v druhé vlně připojili k ukrajinské protiofenzivě.“
Švrčina si pochvaloval třeba výcvik první pomoci. „V tom je ukrajinská armáda opravdu profesionální. Každý voják dostal přilbu, neprůstřelnou vestu, dvě sumky na zásobníky, lékárničku. Ale člověk pracuje v blátě, za každého počasí, v zimě, takže další věci na zvýšení pohodlí si musí přivézt sám.“
Štěstí v neštěstí
Dobrovolník potvrzuje, že válka je jako ruleta: „Neustále tam létají dělostřelecké granáty. K mému zranění došlo poté, kdy jsme slyšeli přilétávající dron. Naše družstvo se šlo schovat do remízku, aby bylo aspoň trochu kryté zelení. Po výbuchu se ukázalo, že jeden kamarád měl v nohách zamotaný drátek, kterým pravděpodobně nastražený granát odpálil.“
A popis pokračuje: „Měl jsem velké štěstí, že jeden šrapnel z granátu mě trefil do třísel, ale netrefil ani kost anebo hlavní tepnu. Druhý šrapnel proletěl paží. Kvůli škrtidlu došlo k poškození nervu. První týdny jsem ani nemohl hýbat prsty na ruce.“
Když Švrčinu převáželi sanitkou do nemocnice, připadal si nepatřičně. „Najednou jsem byl v teple, v suchu, ležel jsem, nemusel jsem nic dělat. V nemocnici už ale člověk vidí tu tvář války. Když odcházíte z bojiště, procházíte několika stupni. Od polní nemocnice přes spádovou až po tu charkovskou, kde mi udělali kompletní vyšetření. Intenzivně jsem vnímal, že dvě hodiny ode mě jsou kamarádi, kteří denně chodí do míst, kde se lidé zabíjejí a mrzačí.“
Černý humor
Dalšího Čecha potkal Milan Švrčina v nemocnici. „Jemu chyběla noha a mně plandalo zápěstí. Říkal mi, že je zámečník a na práci potřebuje dvě ruce. Já jsem mu zase říkal, že ke své práci učitele potřebuju jenom jednu ruku, abych mohl psát na tabuli. Konstatovali jsme, že zranění jsou rozdělená spravedlivě a že se oba uživíme. Sranda musí být za všech podmínek.“
Přímý účastník bojů má dojem, že se o válce mluví dost abstraktně. „V médiích jsou obecné zprávy typu frontová linie se nehýbe. Ale cena za to je vysoká. Jsou za tím konkrétní lidé, kteří válku zažívají. Dřív jsem si kolikrát kladl otázku, jestli bychom se měli bránit. Svým rozhodnutím jsem odpověděl.“
Na Ukrajinu se vrací v pátek. „Země mi obrovsky přirostla k srdci. Místo do bojové jednotky tentokrát zamířím do oblasti logistiky. Od té doby, co jsem se vrátil, tak s kamarády organizujeme sbírku pod záštitou neziskových organizací. Kdyby náhodou někdo chtěl poslat elektrocentrálu, generátor, tak ještě máme v dodávce místo. Může se ozvat.“
Související
-
Jeho zbraní je modlitba. Duchovní Marian Kurylo bojuje za Ukrajinu po svém
Kostelík Panny Marie Sedmibolestné se stal hned po vpádu Ruska na Ukrajinu nejnavštěvovanějším kostelem v Pardubicích. Stovky lidí tam nosily věci pro Ukrajinu.
-
Útěk z Kyjeva. Těžce postiženou dívku záchranáři přivezli do Pardubic
Poplašné sirény v Kyjevě zní několikrát denně. Ne všichni ale mohou utéct do bezpečí v krytu. Třeba těžce postižená devítiletá Jaroslava, která je upoutaná na lůžko.
-
Ukrajinka Ruskám: Přijeďte si pro svoje syny a podívejte se, jaký mír přinesli
Před třemi týdny začala ruská invaze na Ukrajinu. Od té doby proudí do Česka uprchlíci. Čím vším si musí při příchodu projít? A jak vidí svou budoucnost?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.