Druhá republika ve Svitavách

Kvůli vzrůstajícím nepokojům v pohraničních oblastech byla už během roku 1938 mobilizována armáda a zakázána SdP. Vstřícnost československé vlády k řešení sudetoněmecké otázky vyvrcholila podpisem Mnichovské dohody 29. září 1938. Republika přišla o třetinu území a 3 miliony obyvatel.

12 fotografií

Dne 10. října 1938, krátce před 12. hodinou, vstoupily do města oddíly 30. pěší divize lübeckého pluku pod vedením generálmajora Joachima Witthöfta.

Vítání hákového kříže

Německé jednotky přivítalo slavnostně vyzdobené město a jásající davy. Ve Svitavách houkaly sirény, vyzváněly zvony a podél silnic, kterými postupovala armáda, se tísnily davy přihlížejících. Vojáky přivítal slavnostním projevem starosta Anton Pikna. Následujícího dne proběhla vojenská přehlídka a pochodňový průvod.

Ze slavnostní přehlídky wehrmachtu 16. října 1938|foto:Městské muzeum a galerie ve Svitavách

České obyvatelstvo v té době hromadně opouští město. V obavách o své bezpečí zmizely rodiny státních zaměstnanců a mnozí další. Zůstalo jen asi 50 rodin českých starousedlíků.

Na základě amnestie byli propuštěni v září zatčení čelní představitelé SdP, stejně jako agent abwehru Oskar Schindler. Přijeli jako mučedníci a hrdinové německého národa.

Jak svobodný byl život pod hákovým křížem?

Život se vrací do běžného řádu, ve městě se ale objevují nové úřady i nové nacistické organizace. Byla zavedena branná povinnost. Změnil se ale i každodenní život, začalo se jezdit v pravé části vozovky, v obchodech se platilo říšskou markou, zmizeli nezaměstnaní a mimo jiné byly například zavedeny povinné občanské sňatky.

Kroje Hřebečska se staly symbolem jednoty a společné kulturní tradice (1938)|foto:Městské muzeum a galerie ve Svitavách

Zvláštní režim byl zaveden na železnici, protože vlaky přejížděly nedaleko Svitav státní hranici. Češi nesměli bez povolení vystupovat v německých stanicích a Němci v českých. Ve vlaku se nesměla otvírat okna.

V roce 1939 začal jezdit přes Svitavy nový rychlík z Vratislavi do Vídně a začalo se uvažovat o stavbě železniční tratě ze Svitav do Opavy přes Mor. Třebovou. Byl opraven vodovod a došlo k prohloubení studní, nad nimiž byla instalována nová výkonnější čerpadla. Projektovala se celá řada dalších smělých plánů na výstavbu nových domů i celých čtvrtí, dokonce i nové radnice. Ale tato euforie vydržela do 1. září 1939, kdy se objevily i ve Svitavách první úmrtní oznámení se jmény padlých Svitavanů. 

Hasili tak, aby se oheň nerozšířil

Podle městského seznamu žilo roku 1938 ve městě přes 70 židovských rodin. Mnohým Židům se během let 1938 a 1939 podařilo odejít do ciziny. Podle neúplných seznamů zahynulo během války v koncentračních táborech 152 Židů. Po válce se do Svitav vrátilo pouze několik jednotlivců.

Svitavští Židé měli svoji synagogu. Byla to nádherná budova, která stála na tehdejší ulici Tempelgasse. V dopoledních hodinách 10. listopadu 1938 v ní ale vznikl požár. Přestože ji hasilo několik místních hasičských sborů, vyhořela celá, zůstaly pouze obvodové zdi. Ohořelou ruinu nechalo město zbořit a na jejím místě založilo park. Městští zastupitelé ho pojmenovali podle prvního nacistického pluku, který vstoupil v roce 1938 do Svitav – Lübeckerplatz.

Svitavská synagoga vzplála 10. listopadu 1938|foto:Městské muzeum a galerie ve Svitavách

Nejprve poničen a následně zlikvidován byl také židovský hřbitov. Mramor z náhrobků byl předán místnímu kameníkovi. Pohřební vůz odkoupila obec Vendolí.

V letech 2001–2002 došlo k úpravě plochy bývalého hřbitova, byl odkryt půdorys obřadní síně a vyzdviženo několik dochovaných náhrobků. Vznikl tak památník věnovaný svitavským Židům, s připomenutím jejich tragického konce.

Text Radoslava Fikejze zkrátila Šárka Kuchtová