Nejsevernější bod Evropy je jinde, než se říká, zjistil pardubický fotograf v Norsku

12. leden 2022

Po studiu otevřel v Pardubicích vlastní reklamní studio, fotoateliér a tiskárnu, je držitelem Czech Press Photo za rok 2018 a kromě focení také rád cestuje. Nás Lukáš Zeman pozval do Norska.

Nápad vyrazit na sever Evropy přišel vloni v červenci a to doslova ze dne na den: „Jeden jsem se rozhodl, že tam pojedu. Skočil jsem si do obchodu koupit stan a základní vybavení, které mi chybělo. Ve čtvrtek jsem nakoupil a v pátek odpoledne dal do navigace Nordkapp a vyjel,“ popisuje Lukáš Zeman, který se cítí být především fotografem, než cestovatelem.

Jako dopravní prostředek zvolil rodinné auto, malý Fiat 500: „Ono vypadá, že je malé, ale pro jednoho, nebo dva lidi je dostačující a vyspat se v něm dá. Počítal jsem i s tím, že se bude spát venku, což se potvrdilo.“ Počasí Lukášovi totiž přálo, přes den teploměr ukázal na 33 st. Přitom průměrná roční teplota se drží kolem nuly, ani v létě obvykle nenaměříte víc než 15 stupňů. Došlo tedy i na koupání v řece Etuväylä.

Na sever

Cílem cesty byl nejsevernější výběžek Evropy, mys Nordkapp. I když, jak se později ukázalo, cílem se stala i samotná cesta: „Tam jsem chtěl dojet, podívat se a jet zpět. Nakonec se cesta protáhla na 14 dní. Jel jsem, a kde se mi něco líbilo, tam jsem zastavil a podíval se a zase pokračoval. Bez jakéhokoliv stresu a plánu,“ říká Lukáš Zeman.

Fotograf Lukáš Zeman

„Norsko má co nabídnout a člověk by se tam mohl vracet každou chvíli a klidně několikrát do roka. Myslím, že v každém ročním období to tam bude úžasné. Krajina se tam rychle mění. Na severu to jsou pláně, nikde nic. Sjedete níž a začnou tam být husté lesy, fjordy, krásné skály, ledovce a tak dál. Tam byste na jednom malém úseku mohl strávit 14 dnů, měsíc a stále byste měli co objevovat. Rozhodně se tam chci vrátit,“ popisuje Lukáš Zeman norskou krajinu.

O cestě vznikl i krátký film, který na Youtube najdete pod názvem Cesta za Sluncem. Ten podrobně mapuje Lukášovu cestu, krajinu Norska, jednotlivé zastávky a další zajímavosti, které ho cestou zaujaly.

Jaký byl Lukášův nej zážitek? „To byl asi samotný dojezd na nejsevernější cíp Evropy, na Nodkapp. Prostě přijedete tam a najednou vidíte už jenom moře a víte, že asi 700 km jsou Špicberky a pak už jen severní pól. To je určitě ohromný zážitek,“ říká Lukáš Zeman.

Co na tom, že opravdu nejsevernější místo je trochu jinde. Nordkapp je totiž trochu atrakce pro turisty. „Kdyby se braly ostrovy, tak nejsevernější jsou Špicberky. Nejsevernější cíp pevninské Evropy je asi 100 km napravo do Nordkappu, kde to je asi o 8 km blíž k severnímu pólu.“

Lukáš Zeman na cestě Norskem u Leirfjordu

8500 kilometrů dlouhá cesta se neobešla bez problémů, naštěstí nešlo o nic vážného. „V podstatě hned za Stockholmem mi začalo praskat čelní sklo a prasklina se postupně rozšiřovala, tak jsem doufal, že to vydrží. Sklo jsem nakonec měnil až zpátky v Pardubicích,“ popisuje Lukáš problémy, které cestu provázely.

Do Bulharska za vlky a šakaly

Další cesty zavedou Lukáše Zemana do Bulharska. „Tam jezdíme každý rok. S partou fotografů tam fotíme supy, vlky, šakaly, orly a tak dál. Každý rok čekáme, jestli tam bude zima. Jsou to východní Rodopy, tedy je to skoro na hranicích s Tureckem a Řeckem, takže podmínky jsou tam jiné než u nás, byť to jsou hory vysoké 500, 600 m. Pořád čekáme na sníh a ten ani jednou nebyl. Letos budeme doufat, že ta šance by mohla být,“ popisuje své nejbližší plány Lukáš Zeman.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová