Netradiční sezóna. Vystěhovaná pardubická filharmonie mění prostory i vedení

„Kdyby tam měl být violoncellista, musíme přemýšlet, kam se vejde. Potvrdilo se to, co víme dávno. V Pardubicích je velká nouze o kvalitní sály, kde by mohl hrát orchestr. Aula představuje hezký, moderní sál. I když pódium je taky limitem,“ konstatuje ředitelka filharmonie Jarmila Zbořilová.

Místo nástrojů sbíječky

Umělci kvůli rekonstrukci kompletně přišli o zázemí. „V šatnách je to špinavé, zaprášené a neustále slyšíte hluk stavebního náčiní. Tam se prostě hrát nedá. Hráči s malými nástroji většinou můžou cvičit doma. Útočiště pro zkoušky jsme našli v kulturním domě na Dukle anebo v ABC Klubu. Musíme vydržet.“

Letošní zahajovací koncert pod názvem Za Wolfgangem na univerzitu taky naznačuje místo konání. „Půjde o árie a scény z Mozartových oper. Takový repertoár si naši posluchači velmi žádají,“ tvrdí Zbořilová.

Ředitelka Komorní filharmonie Pardubice Jarmila Zbořilová |foto: Honza Ptáček

Do Domu hudby by se muzika měla vrátit v březnu. „Takový je příslib Pardubického kraje. První koncert bychom měli mít jako součást Pardubického hudebního jara. Filharmonie jako taková by měla začít koncertem pro děti a následovat budou zahajovací abonentní koncerty zredukovaného abonentního cyklu. Závěrečný koncert věnujeme 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena. To si bude příští rok připomínat celý kulturní svět. Hrát bude klavírista Ivo Kahánek.“

Ředitel jako psycholog

Komorní filharmonie Pardubice bude mít od 1. ledna 2020 nového šéfa. Stane se jím varhaník Pavel Svoboda. Jarmila Zbořilová už nešla do výběrového řízení. „Znám ho jako vynikajícího sólistu. Je to bezvadný člověk. Vůbec se nebojím toho, že je mladý.“

Co vlastně čeká Pavla Svobodu? „Pro každého, kdo přijde na ředitelskou funkci v uměleckém kolektivu, je možná trochu překvapením, jak důležitá tam je určitá znalost a schopnost psychologie jednání s hráči. Jednotný orchestr tvoří solitérní osobnosti a s každým musíte jednat jinak. Zároveň musíte počítat s tím, že v součtu mají obrovskou sílu. Není to jenom o tom hezkém, co má orchestr hrát, ale možná většinu práce představují provozní záležitosti.“

Hodnocení svého působení nechává Zbořilová na jiných. „Ale doufám, že se podařilo to, co jsme společně s kolegy chtěli docílit, tedy dostat orchestr do širšího povědomí posluchačů díky speciálním projektům. Aby nešlo jenom o záležitost určitého okruhu abonentů.“