Neviditelné synagogy. Štěpán Bartoš fotí jizvy na tvářích měst

„V minulosti jsem se zabýval prací související s mapováním židovských stavebních památek v Pardubickém i Královéhradeckém kraji. Při rešerších jsem zjistil, že tam zůstává mnoho bílých míst. Některé stavby se dochovaly, jako třeba synagoga v Heřmanově Městci. Ale zároveň existuje víc míst, kde synagoga stála a už nestojí. Chtěl jsem tedy fotografovat tam, kde něco chybí,“ říká.

Jak na to?

„Nejdřív jsem si představoval, že vyfotím místo, kde nic není a tím to hasne. Nechtěl jsem dělat komparaci - dříve a nyní. Ale uvědomil jsem si, že absence těchto staveb je taková jizva na tváři měst. Udělaly se velké printy a do nich se zasadila jednoduchá struktura někdejší synagogy. Je tam v přibližném měřítku doslova vyrytá. Prostě vydrásaná díra v papíře,“ vysvětluje Bartoš.

Synagoga bývala součástí každé židovské obce. „Před první světovou válkou u nás byly stovky synagog. Různé okolnosti, které prošly 20. stoletím, způsobily, že zmizely jako funkční budovy. Mohly za to dvě totality-nejdřív nacistická, pak komunistická. Obě se na ztrátách staveb podílely srovnatelným dílem.“

Synagogy se nejdřív systematicky ničily v oblasti Sudet. Okolní, často slohově příbuzná zástavba zůstala. „Po válce synagogy chátraly, protože do nich neměl kdo chodit. Ničení v epoše socialismu nemělo ideologický rámec. Šlo o normální barbarství režimu, který často plošně asanoval celé čtvrti. Z urbanistické situace tak už nepoznáme, že tam synagoga mohla stát. Třeba v Pardubicích se synagoga bourala až na začátku 60. let. Na jejím místě vyrostl takzvaný Dům služeb. Vedle bývala židovská škola, naproti jezdecká kasárna, přes křižovatku stál hotel Veselka.“

Neviditelné synagogy: Pardubice|foto:Štěpán Bartoš

Několik podob

Projekt Neviditelné synagogy se rozrostl. Až do půlky ledna můžete zajít na Bartošovu výstavu v pardubickém Divadle Exil. „Vzniknul i web, kde je celé téma zobrazené v digitální podobě. Oproti fyzické výstavě jsou tam synagogy všechny, tedy stovky položek. Vznikla outdoorová kolekce v podobě fotografií na plastech s vyrytím do umělé hmoty. Byla v Lounech, pak v saském Zittau a bude pokračovat dál. Printová je momentálně v Drážďanech a paralelně běží pardubická výstava. Na projekt přispěl Nadační fond obětem holocaustu a Česko-německý fond budoucnosti.“