Kastelán musí umět všechno, jednat s politiky i umývat záchody
Před dvanácti lety se stal nejmladším kastelánem v České republice, bylo mu 24 a neměl ještě ani dostudovanou vysokou školu. Dnes zná Jaroslav Bušta státní zámek Slatiňany do posledního detailu. Přesně ví, co je kde potřeba spravit nebo vyměnit. „Kastelán potřebuje být spíš technický a organizačně schopný typ, je to daleko důležitější než znát celé dějiny,“ říká Bušta.
Na práci kastelána má rád různorodost. Musí umět všechno. Od prodávání vstupenek, přes průvodcovství, údržbu zahrady, až po vyplňování nejrůznějších žádostí a jednání s politiky. Žádný den pro něj není stejný. S lehkou nadsázkou říká, že jsou i tak vypjaté chvíle, kdy jednu ruku podává ministru kultury a druhou rukou musí umývat záchod. „Kastelán je zkrátka takový Ferda Mravenec,“ vysvětluje s humorem.
Za odpočinkem jezdí jinam
Sám je vystudovaný geodet, i když se této profesi nikdy nevěnoval. Už na vysoké škole provázel na Červené Lhotě, a dva měsíce před státnicemi ho vybrali do funkce kastelána státního zámku Slatiňany, kde je dodnes. „Práce mě moc baví, i když je pravdou, že mě opravdu pohltila, rád bych měl trochu víc času na sebe i na rodinu,“ říká Jaroslav Bušta a rovnou dodává, že letos stihl dovolenou i v hlavní sezóně, což nebývá zvykem.
Vzhledem k tomu, že na slatiňanském zámku pracuje i bydlí, nedokáže tam moc odpočívat. Rád se sice prochází zámeckou zahradou, všude ale vidí další úkoly – neposekanou trávu, spadlou větev a podobně. Za odpočinkem proto musí vyrazit jinam, ideálně na kole do přírody. Jeho zálibou je také badatelská činnost. Baví ho dohledávat předměty, které byly ze zámku po válce odvezeny a dnes jsou v nejrůznějších depozitářích, ministerských kancelářích nebo třeba i v soukromých sbírkách.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
