Maminka ani kluci Witzovi se z Osvětimi nevrátili

Druhá světová válka zastihla v Chrudimi dva nejmladší bratry Witzovi - Oldřicha a Eduarda. Eduard měl se svojí ženou Helenou jedinou dceru Blaženku a Oldřich s Valerií rozenou Kleinovou dvojčata Jiřího a Vladimíra. Žili si spokojený život na malém městě, jak můžeme hádat z fotografií, které po Witzových zůstaly. 

Dnes jsou tato rodinná alba v rukách neteře Valérie Witzové - Markéty Karasové, která v současnosti žije ve Švýcarsku.

Valérie zůstala s dvojčaty sama

Oba kluci Witzovi studovali chrudimské gymnázium. V době okupace jim bylo 14 let, Jiří studium ukončil už v roce 1938, ale Vladimír ve studiích pokračoval ještě dva roky, než musel gymnázium opustit z rasových důvodů. 

Rok 1940 byl pro rodinu Witzovu velmi tragický. Postupně zaváděná protižidovská opatření na ně silně doléhala. V tom roce jim okupační správa zabavila rodinnou likérku a Witzovi zůstali bez příjmů. Projevily se také první příznaky tuberkulózy u otce Oldřicha, který v listopadu 1940 v pardubické nemocnici zemřel. Vali zůstala s dvojčaty sama. 

Synové Witzovi Vladimír a Jiří se narodili v dubnu 1925|foto:Šárka Kuchtová, archiv Markéty Karasové

Všichni chrudimští Witzovi - Eduard s Helenou a dcerou Blaženkou, Valérie s Jirkou a Vladimírem - odešli do Terezína prosincovým transportem v prosinci 1942. Odtud pokračovali v září 1943 do Osvětimi, kde půl roku žili v rodinném táboře B2B. Nebyli podrobeni selekci, měli civilní oblečení a celkově o něco snesitelnější podmínky než ostatní vězňové v Osvětimi. Všichni vězňové ze zářijového transportu byli ovšem po šesti měsících v noci z 8.  na 9. března 1944 zavražděni v plynových komorách. Šlo o největší hromadnou vraždu na obyvatelích Československa. Té noci zemřelo kolem 4 tisíc nevinných lidí.

Této noci zemřeli pravděpodobně i všichni členové rodiny Witzovi.

Bratr Valérie Hanuš Klein po válce pátral po osudu své sestry. Sám přežil válku velmi dobrodružně. Pokud chete slyšet jeho neuvěřitelný příběh, pusťte si zvuk.