Zahrada jako laboratoř a ekosystém. Živnostnice roku vytěsnila chemii
Jestli nemáte moc času a zároveň milujete přírodu, může vám učarovat permakulturní zahrada. Tak jako Kateřině Špačkové z Nekoře na Orlickoústecku.
„Navrhuju udržitelné zahrady. Ty jsou inspirované přírodou. Dělám to ekologicky, abychom zbytečně přírodu neničili používáním chemie a podobně. Lidé ji jinak běžně používají při pěstování i při zakládání zahrady. Inspiruju se designem krajiny. Snažím se tak napodobit přírodní principy. Zahradu tvořím spíš jako ekosystém než jenom pro efekt a pro krásu,“ říká.
Neroste to jen tak
Špačková hledá pomyslný střed mezi zahradní architekturou a divokou přírodou. „Není to chaos, ale organizovaná zahrada, která lidem dělá tu službu, že si maximálně vypěstují, mají užitek a zároveň je nízkoúdržbová. Nejdřív sice trvá nějakou dobu, než se zahrada dobře založí, ale pak už práce ubývá. Vždycky je to o celém promyšleném postupu.“
Její Permakulturní oáza je skutečnou zahradou i online projektem, díky kterému pomáhá lidem si něco podobného vytvářet. „V dnešní době technika umožňuje ledacos a dá se na dálku konzultovat a nabízet různé kurzy. Momentálně běží několikadenní výzva, kdy plánujeme pestré záhony. Registrace je zdarma. Nabízím taky virtuální prohlídku. Časem bych ráda pozvala zájemce i blíž.“
Jak se k tomu dostala? „Po mateřské dovolené jsem úplně nechtěla do korporátu a hledala jsem svoji cestu. Pěstování zeleniny mě bavilo a už od let, kdy jsem začala skautovat, mě hodně zajímalo, jak můžu pomoct přírodě a krajině. Musela jsem si toho sama hodně vyzkoušet. Zahrada je takovou mou laboratoří. Testuju všechno možné dál.“
Co pro mladou ženu znamená titul Živnostnice roku Pardubického kraje a celorepublikové ocenění za Udržitelné podnikání? Jak vyvrací mýtus, že to bez chemie nejde? A patří už permakultura do mainstreamu? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.