Nejstarší pardubické noviny vyšly jen jednou. Autor město ve spěchu opustil
Mělo to být pardubické periodikum. V roce 1848 ale vyšlo pouze jeho první číslo. Jedna ze zpráv totiž vyvolala osobní konflikt a vydavatel za poměrně dramatických okolností z Pardubic rychle odjel.
První pardubický zpravodaj s názvem Pardubický hlasatel svobody a lidu práva neměl ještě podobu klasických novin. Sešit o velikosti formátu A5 přinesl v revolučním roce 1848 zprávy z Pardubic, Prahy, ale i evropských zemí. První vydání Pardubického hlasatele je spojené se jménem velkého vlastence Josefa Bojislava Pichla (1813–1888).
Josef Bojislav Pichl působil v Pardubicích jako praktický lékař a byl velmi aktivní zejména v oblasti spolkového života. Organizoval koncerty, besedy, výlety a zrealizoval také myšlenku zrodu periodika pro pardubickou veřejnost. V březnu 1848 po pražské revoluci se dohodl s přítelem Janem Hostivítem Pospíšilem, který ve své tiskařské dílně v Hradci Králové sešitek o osmi stranách vytiskl. Zpravodaj měl vycházet jednou za týden a lidé si ho mohli koupit za tři krejcary.
Hlasatel svobody a lidu práva měl dvě části. Úvod přinášel revoluční myšlenky, především podtrhoval význam svobody slova, svobodného tisku a vyzýval čtenáře k vlastenectví. Ve druhé části, které Pichl nazval Zrnka, byly informace o dění v Itálii, Rusku, zmínky o volbě pražského starosty a také upoutávka na další číslo Pardubického hlasatele. Na to už ovšem nedošlo.
Konec hezké myšlenky
Proti Pichlovi se postavili někteří konzervativní čtenáři. Osobní konflikt ale vyhrotila Pichlova krátká zpráva s textem: „Někdo u nás pověsil před několika dny konstituční kokardu psu na ocas. Suďte sami!“ Kurátorka fondu periodik a tiskovin Východočeského muzea v Pardubicích Kateřina Kovalčuková k tomu dodává: „Syn pardubického purkmistra, který byl po celém městě známý jako výtržník a alkoholik, se domníval, že se tato zpráva vztahuje k jeho osobě, což ovšem ve skutečnosti pravda nebyla."
"Purkmistrův syn hledal s nabitou pistolí vydavatele Pichla u něj doma. Když tam nepochodil, protože paní Pichlová stihla manžela ukrýt, čekal na něj před domem. Kvůli únavě z alkoholu si musel odejít domů odpočinout, což Josef Pichl využil a se dvěma přáteli, kteří se ho snažili ochránit, odešel na nádraží, odkud ráno odjel do Prahy. Domů už se nevrátil a Františka Bohunka Pichlová, známá jako básnířka Marie Čacká, manžela po pár dnech následovala,“ dodává Kateřina Kovalčuková.
Hlasatel svobody a lidu práva tedy vyšel jen jednou. Dalšího periodika se obyvatelé Pardubic dočkali až v roce 1880, kdy začal vycházet Pernštýn, týdeník pro zábavu, poučení a zájmy obecné. Vycházel mezi lety 1880–1891, později s podtitulem list politický a národohospodářský.
Fond pardubických a východočeských novin a periodik Východočeského muzea v Pardubicích je velmi bohatý, jedná se o více než 300 titulů periodik. Jaká je historie tohoto fondu a kterých oblastí se periodika týkají? Poslechněte si komentář kurátorky Kateřiny Kovalčukové v audiu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
