I pyžamo může být muzejní exponát. Oblékal ho slavný umělec

V Litomyšli žilo nebo působilo mnoho slavných lidí. Spisovatelé, malíři, hudebníci, vědci. Ve městě zanechali nesmazatelnou stopu a také řadu osobních věcí. Ty si můžete prohlédnout ve speciální vitríně, nazvané Litomyšlské nebe. Je součástí stálé expozice muzea, Kabinetu moderních dějin.

Litomyšlské nebe v expozici moderních dějin v Regionálním muzeu v Litomyšli|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

V Litomyšlském nebi, které má podobu malého pokojíku, uvidíte například doutník Aloise Jiráska, náramek Boženy Němcové, kabelku a kuchařské náčiní Magdaleny Dobromily Rettigové nebo hodiny, které patřily rodině Bedřicha Smetany. Přes historickou židli je přehozené Boštíkovo pyžamo a vedle něj brašna, která pamatuje slavnou éru restaurování sgrafit na litomyšlském zámku pod vedením Olbrama Zoubka.

Vesmír a Litomyšl Václava Boštíka

Václav Boštík se narodil v roce 1913 v tzv. Ležákově mlýně v Horním Újezdu u Litomyšle. Jeho otec, mlynář Václav Boštík starší, měl umělecké sklony, výborně maloval a tímto směrem vedl i své děti. Podrobnosti k tomu v audiu přidává historik Regionálního muzea v Litomyšli Martin Boštík.

V letech 1925–1933 Václav Boštík navštěvoval litomyšlské gymnázium a pokračoval ve studiu kreslení a deskriptivní geometrie na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství při Českém vysokém učení technickém. V roce 1937 vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem profesora Williho Nowaka.

Václav Boštík: Zakřivené pole, 1970|foto: Galerie výtvarného umění Cheb

Ve svém raném uměleckém období se Václav Boštík věnoval klasické realistické malbě. Potom se ale vydal vlastní cestou a v jeho dílech začala převažovat abstrakce. Zajímalo ho především vyjádření prostoru, nejrůznější linie i kosmické struktury. V období komunistického režimu, zejména potom v období normalizace, Václav Boštík patřil k „nepohodlným“ umělcům. Svoji početnou rodinu ale musel uživit, proto vykonával řadu civilních povolání.

„První soubornou výstavu měl Václav Boštík až v roce 1963, to mu bylo už 50 let,“ přibližuje historik Martin Boštík. „V šedesátých letech výjimečnost Boštíkova díla vyzdvihl Jaromír Zemina v Národní galerii, mistrova díla se tak dostala i na zahraniční výstavy. Začátkem 70. let opět přišel útlum, Václav Boštík se musel živit jiným způsobem, ale přesto tvořil dál. Až v 80. letech byly výstavy jeho obrazů občas povoleny. V komunitě výtvarných umělců měl Václav Boštík obrovský respekt, jako takový noblesní, duchovně založený člověk. Lidé mu velmi naslouchali a v 90 letech, když opět mohl plně vystoupit na scénu, tak to byla opravdu ikona.“

Portrét Václava Boštíka v expozici Litomyšlské nebe|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Vedle vlastní tvorby se Václav Boštík podílel také na řadě významných projektů. Spolu s Jiřím Johnem vytvořil památník obětem holocaustu, kdy na zdi v Pinkasově synagoze napsali 77 297 jmen nacistických obětí z Čech a Moravy. Václav Boštík měl k Litomyšli vždy velmi vřelý vztah.

V letech v letech 1974–1986 se Václav Boštík zásadním způsobem podílel na restaurování sgrafitové výzdoby fasád Státního zámku v Litomyšli v týmu Olbrama Zoubka, společně s dalšími výtvarníky Zdeňkem Palcrem a Stanislavem Podhrázským. Příběhy, spojené s pobytem umělců a restaurováním zámeckých sgrafit v Litomyšli, zachytila ve svém románu Fasáda německy píšící spisovatelka Libuše Moníková.

Boštíkovo pyžamo upomíná právě na období restaurování v Litomyšli. „Správa zámku při úklidu narazila na předměty, které po restaurátorech na zámeckém návrší zůstaly a předala je muzeu. Bylo mezi nimi i pyžamo nebo kožená taška s nástroji, které restaurátoři používali při vyškrabávání grafit, stejně jako další drobnosti. Ale to pyžamo, to je taková krásná trofej, která se do našeho Litomyšlského nebe hodí,“ dodává historik Martin Boštík.