Na masopustu na Veselém Kopci, v Přelouči i Ostřešanech
Tradice masopustních obchůzek přetrvala na Hlinecku staletí, do dalších míst se ale průvody postupně vrací. Lidový zvyk průvodů maškar mohou lidé zažít znovu také v Přelouči nebo Ostřešanech.
Ostřešany na Pardubicku se vrátily k lidovému zvyku masopustních průvodů loni. Stará tradice tam byla přerušená na konci 50. let minulého století, a tak si někteří místní nebo lidé z okolí ještě pamatují, že vesnicí projížděly ozdobené alegorické vozy s barevnými maškarami, které měly vysoké klobouky, procházel tam průvod s muzikou a u každého domu se tancovalo.
Letos šly tedy po loňském úspěchu maškary obcí znovu. Bylo to i díky učiteli tamní základní školy, který pochází z Hlinecka, tedy dá se říct bašty masopustních zvyků, a který věděl jak na to.
Laufr, ale i žirafa a vodník
V Ostřešanech masopustní průvod za zvuků muziky vedl laufr, podobně, jako tomu je ve starých tradicích obvyklé. Po jeho boku procházela jeho žena, tedy muž převlečený za ženu, což je také tak, jak to bývalo u našich předků. Mezi maskami byla také tradiční a dovádivá kobyla a řezník, který ji má držet na uzdě. Objevily se ale také netradiční postavy, například žirafa. V obci přiznávají, že se tradice masopustního průvodu nedrželi příliš přísně, že šlo hlavně o to být spolu, setkávat se jako občasné, udržovat vzájemné vztahy.
Podobně volný přístup mají také v Přelouči, kde se k tradici masopustního průvodu vrátili v roce 2019. Tam si ho ale přizpůsobili ještě více po svém. Vychází například z místního pojetí města Kocourkova, jak se to o Přelouči tvrdí a jak to popsal ve své knize Ondřej Sekora.
Kocourkovští prý chtěli ušetřit, a tak táhli vola na provaze na střechu radnice, aby tam spásl rostoucí trávu. Atrapa vola, kterého táhl vodník, byla také součástí masopustního průvodu a skutečně ho pak vytáhli na střechu radnice. A poslání kobyly v masopustním průvodu, tentokrát sehrál medvěd. V Přelouči se také počítali masky, do kterých se převlékli místní. V průvodu jich nakonec napočítali 101.
Tradice zapsaná v UNESCO
To masopustní obchůzky na Hlinecku mají svá přesná pravidla, která bez přestávky místní dodržují přes sto let, alespoň podle záznamů v kronikách nebo dalších dokumentech. Je ale jisté, že je tradice ještě starší. Navíc vznikají spontánně, neorganizuje je žádný spolek apod.
Takové jsou například ve Vortové, Studnici nebo Blatně, dnes místní části Hlinska. Tam se také masky předávají z generace na generaci, z otce na syna. I díky tomu jsou masopustní masky a obchůzky na Hlinecku součástí světového kulturního dědictví zapsaného na seznam UNESCO.
Obchůzky tak, jak je dodržovaly generace místních, představují také na Veselém Kopci. Střídají se tam každoročně muži z Vortové a ze Studnice, kteří pořádali obchůzku mezi půvabnými roubenkami a starými staveními letos. Ženy mezi nimi podle tradice nejsou. Jedinou výjimku mají v Blatně, protože prý někdy v 70. letech tam bylo na obchůzku málo mužů.
Masky se podle starých tradic dělí na červené, kterých je přesně daný počet šesti a mohou je oblékat pouze mladí svobodní mužové. Černé pak mají za úkol většinou bavit a přinést do chalup požehnání například úrody, plodnosti a celkové prosperity. Jsou mezi nimi třeba kominík, turek, medvěd nebo kobyla. Její poražení za domnělé hříchy je vrcholem masopustních obchůzky. Přesně tak to bylo také na Veselém Kopci, kde ale kobyla podle tradic dostala napít pálenky, která ji probudila k životu a mohlo se pokračovat ve veselí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
