V hřebčíně Karlen pomáhají i autistickým dětem

Budoucí manžele Lenku a Radka Kašparovy svedla nejprve dohromady láska ke koním. Ta se pak plně projevila, když se nastěhovali do statku v Dlouhé Třebové, na kterém dříve hospodařila Radkova rodina. Místo krav se tam ale v roce 2005 rozhodli chovat koně.

Nejprve šlo o běžná plemena, ale s očekáváním první dcery přišla myšlenka pořídit menšího koně, podobně jako děti dostávají první dětské kolo. Tehdy objevili velšského ponyho, který si je rychle získal a u kterého už zůstali. Postupně se tak stali největšími chovateli tohoto plemene v České republice.

Začátky nebyly lehké

Svůj hřebčín pojmenovali Karlen, což vychází z počátečních písmen jejich jmen a příjmení. Název mají zároveň zapsaný v plemenné knize jako prefix, kterým začínají jména všech hříbat narozených v jejich chovu. Těch je zatím zhruba devadesát a letos čekají další tři. Ve stájích mají kolem čtyřiceti koní, přesto neusilují o co nejvyšší počet odchovů – nevnímají to jako obchod, ale jako poctivý chov. Zaměřují se na zdravá a kvalitní zvířata, která obstojí i na výstavách, což se jim daří. Začátky přitom nebyly jednoduché. Nejdřív museli dát do pořádku rodový statek, kde jejich rodina po roce 1948 po dlouhá léta nemohla hospodařit a který postupně chátral.

To se jim už ale podařilo a jejich hřebčín dál prosperuje. Koně nabízejí i pro projížďky nebo do kočárů, například při svatbách, a věnují se také hiporehabilitaci. Právě u velšských ponyů je výhodou jejich menší vzrůst, díky kterému mohou jezdit i do domovů seniorů, kam by se velcí koně dostávali mnohem hůř.

Často pracují s dětmi s autismem nebo s dětskou mozkovou obrnou. Při každém setkání přitom pečlivě sledují, jak dítě na konkrétního koně reaguje, podle toho volí zvíře, které mu nejlépe sedne. Lenka Kašparová přitom ráda vypráví o chlapci, který byl na začátku velmi těžko zvládnutelný, ale během roku u koní se výrazně zklidnil, začal lépe reagovat na okolí a kontakt se zvířetem pomohl nejen jemu, ale i celé rodině.