Vápno jako věda. Restaurátorku její obor naprosto pohltil

„Znamená to pro mě hodně. Přirozeně to byl trochu šok. Zároveň jsem si vědomá toho, že to je velká cena nejenom pro mě, ale hlavně pro celou naši fakultu a Univerzitu Pardubice,“ říká proděkanka fakulty restaurování.

Chtěla ven

Nejdřív studovala architekturu, ale neseděla jí kancelář. „Šla jsem pracovat rukama. Našla jsem tenhle obor, který mě pohltil hned, jak jsem se dostala do Litomyšle. Tehdy tam vysoká škola teprve vznikala. Byl tam takový entuziasmus. Restaurování se za dobu 30 let vyvinulo. Směřuje k rovnováze mezi technologií a výtvarnem. Dřív se bralo víc jako výtvarný obor a dnes se chápe, že technologie je důležitější.“

Čtěte také

Studenti nejmenší fakulty Univerzity Pardubice jsou umělci a chemici zároveň

V publikační činnosti je na tom Wichterlová podle svých slov určitě hůř než většina vědců. „Dominantním výstupem restaurátora není článek, ale zrestaurované dílo. Publikovat musíme. Moje témata se motají na pomezí teorie a praxe. Mým oblíbeným je třeba vápno, I okolo něj je velká věda,“ usmívá se.

Předávání zkušeností

Nejvíc ji baví studenti, když jsou nadšení a chtějí se věci dozvídat. „To je motivující a pozitivní. Jednou částí výuky jsou teoretické přednášky, kdy se pokoušíme shrnout věci, které známe z praxe. Druhou část výuky představuje pobyt v terénu. Přímo jim koukáte pod ruce a říkáte, co by mohli dělat jinak.“

Její děda byl Otto Wichterle. „On byl ale o kategorii geniálnější. Vzpomínám na něj hlavně jako na dědečka. V době, kdy jsem vyrůstala, tak úplně nebyl v milosti režimu. Nesetkávali jsme se s tím, že by byl známý anebo se o něm víc mluvilo. Že je ale inspirující a dělá zajímavé věci, jsme věděly i jako děti. Rád taky pracoval na zahradě, rozebíral různé přístroje, opravoval a vyráběl,“ vzpomíná Wichterlová.

Který z projektů vědkyni za celou kariéru nejvíc přirostl k srdci? Na čem pracuje teď? A pomáhá restaurátorům umělá inteligence? Poslechněte si celý rozhovor.