Nový mobil

Už je to pár let, co jsem se rozjela za maminkou do Žlebů. Z Kolína, kde bydlím, jsem jela do Čáslavi rychlíkem a v Čáslavi jsem přestoupila do půvabného motoráčku, který mě odvezl do Žlebů.

Vezla jsem nový mobil, protože do maminčina starého jsme už nesehnali baterii a není nic horšího, než nedovolat se mamince, narozené v roce 1922 jenom proto, že její mobil je už zase vybitý.

Hned jak jsem se nadechla maminčiny vůně fialek, která je pořád stejná jako v mém dětství, začala jsem se školením.

Seděly jsme metr od sebe a já jí volala ze svého mobilu a učila ji přijímat hovory na mobilu novém. Pak jsem ji učila, jak má volat. Také jsem jí ukázala, jak se dostane k číslům na policii, hasiče a záchranku.

„Mami, stát se může cokoli! Tady si najdeš číslo, které budeš potřebovat. Zmáčkneš VOLAT. A když se dovoláš, řekneš jméno, kde bydlíš a co potřebuješ.“

Maminka se na mě nechápavě podívala.

„Irenko, já myslela, že stačí, když jenom zavolám a oni už budou vědět, odkud volám!“

Překvapila mě.

„Mami, máš pravdu, něco takového už existuje, ale na tuhle službu nejsi tady ve Žlebech napojená, takže musíš říct jméno, kde bydlíš a co potřebuješ.“

Školení pokračovalo dál. Protože si mi postěžovala, že jí občas o víkendu zavolá kamarádka Božka, která má volání zadarmo a unavuje ji drby o neznámých lidech, chtěla jsem ji naučit, jak má hovor s udrbanou Božkou, přerušit. To se ale mamince zdálo složité, tak jsem udělala malou změnu v KONTAKTECH. Místo Božka, jsem dala, Pohroma.

„Mami, když ti bude mobil zvonit, vezmeš si brýle nebo lupu, podíváš se, kdo ti volá, a když tam uvidíš POHROMA, tak to je Božka! A ty uděláš co? Nezvedneš to.“

Maminka spokojeně přikyvovala.

„Pohroma je Božka, to nezapomenu. Ale Irenko, ona mě někdy i vzbudí, když si po obědě zdřímnu, pes začne štěkat a já se leknu.“

Tak jsem jí řekla, ať si mobil schovává do peřiňáku. Kdyby POHROMA zavolala, až bude spát, nebude vyzvánění slyšet!

A pak mi ještě zbývalo, vysvětlit jí, co je PIN a PUK, a kdy se PIN nebo PUK, používá.

„Mami, když se ti mobil vypne, tak ho musíš zase zapnout. Zmáčkneš tohle a objeví se ti tam, abys zadala PIN...“ Maminka snaživě přikyvovala, tak jsem pokračovala.

„PIN máš napsaný tady. Tak tam zadáš PIN. A kdybys PIN náhodou třikrát spletla, tak tady máš napsaný PUK a místo PINU tam zadáš PUK a...“

„Irenko, a už dost!“ Maminka hodila mobil na stůl a chytila se za hlavu. „Už se mi z toho motá mozek! Pojď, uděláme si kafe!“ A bylo po školení!

Když jsem druhý den, na konci televizních novin, koukala na medvědí dvojčátka, kterým zoologická zahrada hledá jména, napadlo mě, že by se klidně mohla jmenovat PIN a PUK...