Tiramisu s láskou vyrobené

Napadlo mě, že třeba, až si poslechnete její vypravování, že třeba posadíte celou rodinu do auta a pojedete za těmi příbuznými, se kterými jste se poškorpili před tolika lety, že už ani nevíte, proč jste se vlastně poškorpili.

Sabino, máš slovo:

„Pořád se člověk učí, ať je mu patnáct nebo osmdesát. Pod tlakem své nemoci jsem se nedávno usmířila s rodinou mého druhého syna.

Vůbec jsem nehledala, kde je zakopaný pes, tedy, kdo za co může, a čím kdo komu ublížil. Slovem. Skutkem. Prostě mezi slzami, strachem o vlastní život a pendlováním mezi třemi nemocnicemi, začaly na povrch v mojí hlavě vyplývat myšlenky opačného charakteru. V tichu a naprostém klidu, nikým a ničím neovlivněné.

Dospěla jsem do bodu, kdy jsem si představila mladou sama sebe s manželem a s malými dětmi, v opozici k manželovým rodičům. Manžel by souhlasil s rodiči, postavil by se s nimi proti mně a já s dětmi bychom byli odkopnuti.

A tady se mi takříkajíc rozsvítilo! Můj syn se tehdy zachoval správně. V aktuálním čase jsme na všechno pohlíželi jinak, ale nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Syn je tím pravým ochráncem své ženy a dětí, neopustí je v dobrém ani ve zlém.

Ale pochopila jsem ho, až když se objevila ta moje nemoc.

A tak se stalo, že na rodinné oslavě narozenin mojí snachy bylo upřímné a milé prostředí, a to se nás i s druhými rodiči, sešlo celkem deset a pes.

Nikdo si vzájemně nic z minulosti nevyčítal, bylo veselo, děti běhaly a výskaly, pejsek, mops Irenka, který v mé náruči nalezl potřebný klid, se mazlil se všemi, můj vnouček prvňáček mě potěšil, jak umí číst a navíc mi namaloval obrázek i se slovním doprovodem. A ti ostatní rozdávali kolem sebe lidské hřejivé světlo.

A víte, co je nejlepší? Mě u nich nic nebolelo! Fakt že ne! Ani ta zoufalá únava mě nepřepadla!

Z původně plánovaných čtyřiceti minut trvání návštěvy, se čas protáhl na čtyři hodiny a ani mi to nepřišlo. Tiramisu ode mě, s láskou vyrobené, bylo tak dobré, že si děti přidávaly samy a na nás skoro nezbylo. A já z toho měla radost.

Takhle vypadá stav, kdy se dojde k upřímnému odpuštění, a hlavně prozření. Zaskví se láska v pravé podobě. Katarze, neboli očistný, ozdravný zážitek, kterým se zbavíme pocitů viny či výčitek svědomí.

Přeji všem, kdo nemají rovné vzájemné vztahy s kýmkoliv, aby se jim podařilo poškozená pouta navázat, jako jsem to s dlouhým rozmyslem, protože nic není hned, udělala já a z těžkého batohu na zádech mi okamžitě vypadl obrovský balvan a zbyly tam jen malé mušličky pro štěstí...“

Děkuju Sabině Dagmar Vítovcové z Plzně za laskavé a inspirující vypravování na dovolenou a přeju jí krásné léto a hodně sil pro boj s nemocí, která si nezaslouží, aby tady zaznělo její jméno!