O Telecím psal Jirásek a dnes se tam točí filmy
Příběh Lukasovy zpívající lípy v Telecím inspiroval Aloise Jiráska, o tamním knězi Šmatlánovi zase psala Teréza Nováková. I dnes obec inspiruje umělce. V tamní vesnické památkové zóně natáčeli třeba pohádku Nejlepší přítel nebo Četníky z Luhačovic.
Telecí leží 12 kilometrů od Poličky a zřejmě vzniklo zároveň s tímto královským věnným městem v roce 1265. První písemná zmínka o Telecím pochází ale až z roku 1403. Obec leží v malebném údolí Českomoravské vrchoviny. Je to velmi půvabná obec s řadou historických staveb, především s patnácti dochovanými roubenými statky tzv. poličského typu. A právě díky nim je tam vyhlášena vesnická památková zóna, kterou s oblibou navštěvují nejen turisté, ale i filmaři.
Katolický i evangelický kostel
Nejstarší památkou v obci je katolický gotický kostel sv. Máří Magdaleny z poloviny 14. století. Stavbě, kterou v průběhu let barokně přestavěli, pak v 19. století vrátili její původní gotickou podobu. Zajímavé je, že kostel nemá věž. Ta stojí opodál samostatně a je vlastně vstupní bránou do okolí kostela a na hřbitov. Hranolovitá zvonice s dřevěným podsebitím pochází zřejmě z 16. století a působí spíše jako věž nějaké tvrze. Není divu, že v minulosti sloužila místním jako obranná věž proti nájezdům nepřátel.
O několik století mladší, ale větší je potom druhý kostel v obci. Jde o evangelický kostel toleranční z roku 1783. Obec byla a je převážně evangelická a po vyhlášení svobody vyznání se tam k protestanské víře přihlásilo potřebných 500 lidí už za dvě hodiny! Bylo to u tehdejšího rychtáře France Šmatlána, který se stal inspirací Teréze Novákové k románu Jiří Šmatlán. A na faře u kostela se pak scházela za druhé světové války známá odbojová organizace. Dnes na to upozorňuje památník.
Od Broučků k Lukasově zpívající lípě
Evangelickým farářem býval v 19. století v obci Václav Karafiát, strýc Jana Karafiáta, autora slavných Broučků. Ostatně Jan Karafiát byl také vysvěcen na kněze a v Telecím sloužil svou první bohoslužbu. Řadu let před tím už ale s oblibou prý každý týden chodil z rodného Jimramova za strýcem do Telecího. Zpáteční cesta údolím Svratky za tmy plné světlušek mu zřejmě byla inspirací pro napsání jedné z našich nejslavnějších dětských knížek. Příběhů a pověstí je v Telecím mnoho.
Ten nejslavnější je o tzv. Lukasově zpívající lípě, dnes přes 750 let starém stromě, který je druhou nejstarší lípou u nás. Pojmenovaná je po majitelích statku, u kterého stojí. A proč zpívající? Ve vykotlaném kmenu už tehdy mohutného stromu prý ukrýval v době pobělohorské jistý hluchý stařeček Jiroušek zakázané českobratrské knihy. Uprostřed mohutného stromu je pak také přepisoval pro své přátele. A aby mu to šlo lépe od ruky, zpíval si. Lidé, kteří kolem procházeli, pak neviděli nikoho, jen slyšeli zpívat strom.
Související
-
Zpívající Lukasova lípa
Rodový strom s pověstí. Také se jí říká Lukasova lípa, podle rodu Lukasů. Dnes nikdo neví přesné jméno.
-
Arabela i Lotrando. Po stopách filmů, které se točily u vás za domem
Příroda Králického Sněžníku, litomyšlský zámek nebo lidové stavby Vysočiny lákají filmaře už desítky let. Do Pardubického kraje míří i zahraniční filmové štáby.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
