Pavel Švienty šije boty na celý život
Jeho cesta k verpánku začala u historického šermu. Kdy si musel občas něco ušít nebo obšít kůží. Šil různé tlumoky a brašny a nějaký čas také dobové čutory na vodu. Ty byly jenom z kůže, ušité tak, aby netekly. A tehdy si také ušil první boty.
Měl jsem štěstí na lidi
Původně byl stavařem, ale od své původní profese brzy zběhl. Začal se učit u svého kamaráda Martina Lawarta, kterého v současnosti považuje spolu s Radkem Zachariášem za nejlepší ševce u nás. A u něj se vypracoval do úrovně nejvyšší, kdy dokáže ušít luxusní společenské boty šité do rámu.
Po čtyřech letech si zařídil vlastní dílnu a zakázek měl tolik, že bylo brzy jasné, že na to sám nestačí. Dílnou mu prošlo mnoho lidí, kteří mu chtěli pomáhat, ale najít toho pravého trvalo několik let. Takový učedník totiž prvního roku spíš zdržuje, než pomáhá. Nakonec přece jen našel, mladého vysokoškoláka Františka Kubelku, který se vrátil z cest po světě a hledal svoje místo v Čechách. Pavel Švienty ho musel od základu celému řemeslu naučit, ale viděl, jak rychle se učí a nedělá chyby. Dnes je z Františka stejně dobrý švec a šije pod značkou Švienty špičkové rámové boty.
Po krátkém čase ale ani ve dvou rostoucí poptávce nestačili a přibrali k sobě třetího, Josefa Svátka. Šikovného řemeslníka, všestranně nadaného truhláře, ze kterého Pavel Švienty udělal také skvělého ševce.
Boty za pět měsíců
Pokud zákazník přijde už s reálnou představou, Pavel Švienty mu oměří nohu a nechá vyrobit kopyto u kopytáře, ze dřeva nebo z umělé hmoty. Kopyto se znovu upraví a podle něho švec vyrobí zkušební botu, buď z látky, nebo u dražších modelů z kůže. Po zkoušce a úpravách se vyrobí finální bota. Kopyto u Pavla Švientyho zůstává, další pár se ušije o to rychleji.
Svoje boty také opravuje, tak aby sloužily, když ne celý život, aspoň co nejdéle. O zákazníky nemá nouzi, jejich počet rok od roku roste.
Konfekce přišla s Baťou
Dříve byli jen zakázkoví ševci. A všechny boty byly šité na míru. A pak přišel Baťa a všechno se změnilo. Jednak vymyslel na tu dobu velmi moderní a pěknou botu, která byla šitá z kousků zbytkových kůží, kombinovaných s látkou, tedy poměrně levná. Navíc Baťa vymyslel univerzální kopyto a šil boty, které padly možná šedesáti procentům lidí. A nakonec vymyslel strojní linku, kdy maximálně zefektivnil lidskou práci. A cenu bot srazil takřka přes noc. Baťa naprosto změnil celý koncept obuvnictví a obouvání v Čechách.
Dnes české obuvnictví, provozované v nevelkých závodech, likviduje levná asijská konkurence. Švecem se dnes už nikdo nevyučí, denní učňovské obory byly uzavřeny pro nedostatek zájemců. Naopak dálková varianta nestačí kapacitou. Lidé mají o boty a obuvnictví zájem, ale pro většinu je to jen záliba. Pravidelné kurzy šití bot pořádá i Pavel Švienty.
Budoucnost patří barefootovým botám
Pavel Švienty šije společenské i sportovní boty, dámské i pánské, nízké i na podpatku. Šije nejen pro platící zákazníky, ale také pro svou rodinu, a samozřejmě pro sebe. Zalíbení našel v takzvaných barefootových botách, které mají velmi měkkou ohebnou podrážku a evokují tak chůzi na boso. Člověk v barefootových botách našlapuje opatrněji na paty a přitom šetří jak kolena a klouby, tak bederní páteř.
Pokud by si Pavel Švienty nešil boty sám, nechal by si je ušít ve své dílně u Františka nebo Pepy, ale pokud by chtěl boty odjinud, jel by do Paříže, protože ty z Vídně mu připadají příliš konzervativní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
