Pekař už není noční pták
Měl pokračovat v rodinné tradici a stát se řezníkem. Po jeho první návštěvě masokombinátu bylo ale všem jasné, že z Davida Jeřábka řezník nebude. Ale miloval jídlo a tak si vybral řemeslo, které bylo jeho srdci blíž. Stal se pekařem.
Dnes David Jeřábek, kterému ještě nebylo čtyřicet let, učí pekařinu studenty na Střední průmyslové škole potravinářství a služeb. Neměl jednoduchou cestu, sám se vyučil, složil maturitu, potom získal bakalářský titul na Vysoké škole pedagogické v Brně a ve studiu stále pokračuje. „Byla a je to cesta delší,“ směje se pan David, „ale pro můj osobní a profesní život maximálně obohacující.“
O pekaře je zájem
O vyučené pekaře je v současné době na trhu práce velká nouze. „Nám do školy neustále chodí lidé z pekáren, velkých i malých provozů a ptají se, jestli máme někoho šikovného. Studenty lákají na letní brigády,“ říká David Jeřábek. Pekařů, kteří ovládají moderní technologie, a přitom umí uplést housku, je stále velký nedostatek.
Studenti jsou připravováni na své budoucí povolání do různých provozů. „Můžou se objevit v malé pekárně, kde půjde hlavně o ruční práci, ale můžou se objevit v nadnárodní firmě, kde to bude hlavně o regulaci strojové práce,“ vysvětluje pan David a dodává: „Měli by se umět postavit k jakékoliv pekařské práci.“
Po letech útlumu přichází v pekařině obrození, aspoň co se vzdělání týče. „Dříve byl problém naplnit třídu, loni a letos jsme ale potřebných patnáct dětí nabrali velmi rychle,“ raduje se pan David.
Studenti Střední průmyslové školy potravinářství a služeb v Pardubicích si do školy nemusí brát svačinu. Ve vestibulu mají otevřenou prodejnu vlastních pekařských a cukrářských výrobků, která zboží nabízí i veřejnosti.
V Česku podle statistik sní každý člověk 40 kilo chleba ročně. Což vychází na krajíc chleba denně.
Pekařské trendy
I pekař musí umět improvizovat a reagovat na chutě a přání zákazníků. „Lidé si dnes klidně připlatí za kvalitní a netradiční výrobky,“ vysvětluje pan pekař David, „proto mají chleby různé tvary a jsou plné ořechů a semínek. My se studenty zkoušíme pracovat se sádlem a s kořením a učíme je nebát se vyhovět přání zákazníků.“
Pekařina už není tvrdá dřina
„Nechtěl bych být pekařem před padesáti lety!“ Směje se David Jeřábek: „Tenkrát to byla skutečná dřina, když všechno těsto zadělávali pekaři ručně.“ Dnes jsou pekárny automatizované a to v různých stupních, v nejmodernějších digitalizovaných provozech už pekař jen kontroluje vstupní suroviny, reguluje strojní proces a schvaluje výstupní produkt. Protože, i když pečivo pečou stroje, za křupavý rohlík a propečenou kůrku chleba stále odpovídá mistr pekař.
Pekařina už není jen noční práce. Díky novým technologiím, které umožňují pozastavení kynutí, se množství lidí pracujících v nočním provozu razantně snížil.
Chleba jako soutěžní disciplína
Svaz pekařů pořádá každý rok soutěž nazvanou Dny chleba. Letos se v kategorii konzumní chléb 1,2 kg zúčastnilo 18 pekáren. „Kvalita byla velmi vysoká,“ konstatuje pan David, „se studenty jsme po soutěži všechny chleby ochutnali a nezáviděli porotě rozhodování, protože všechny byly skvělé!“
Také studenti se účastní soutěží. Na letošním ročníku soutěže Pekař roku v Brně obsadila žákyně této školy Kateřina Herčíková 3. místo. To je podle slov pekaře učitele Davida Jeřábka velký úspěch: „V konkurenci, kterou jsem tam viděl, to bylo fantastické umístění!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
