Po stopách Johanna Budiga ve Svitavách
Červená knihovna, nemocnice, sirotčinec, chudobinec, dvě vily a elektrárna. Tyto stavby by zřejmě ve Svitavách vůbec nestály nebýt podnikatele a dlouholetého starosty města Johanna Budiga mladšího, který významně ovlivnil podobu Svitav na konci 19. století.
Portrét svitavského starosty Johanna Budiga by nebyl úplný bez příběhu jeho otce. Z velmi chudého a negramotného chlapce z Končin u Moravské Třebové se díky mimořádné pracovitosti, píli a odhodlání stal úspěšný podnikatel. Za rozbřesku vyrážel na dlouhé pochůzky za okolními tkalci, vykupoval od nich plátno a všechny domluvené obchody si musel pamatovat. Teprve doma je nadiktoval manželce, která uměla číst a psát.
Dařilo se mu natolik, že svým dětem zajistil studium. Nejstaršího syna Johanna poslal do Vídně na práva. Mladík je však nedokončil, protože po smrti svých bratrů musel studia přerušit a vrátit se domů pomáhat s rodinným podnikáním. Hlad a zima, které jako chudý student zažíval, podle vzpomínek snášel snáz než přísný dohled svého otce. Právě tato výchova ale možná stála za jeho pozdějšími úspěchy.
Dvě Budigovy vily
Svitavám se v 19. století přezdívalo západomoravský Manchester. Ve městě totiž působily desítky tkalců a textilních továren. Jednu z nich vlastnil také Johann Budig. Sídlila v dnešní Dimitrovově ulici a její areál se dochoval dodnes.
Naproti továrně stojí stavba, kterou by si někdo mohl splést se zámečkem. Jde o neorenesanční vilu obklopenou zahradou, kterou dnes využívá okresní soud. Nechal ji v roce 1891 postavit Johann Budig mladší pro své dva syny. Dochovaly se rodinné fotografie zachycující společné snídaně v zahradě nebo posezení u fontánky, z níž se do dnešních dnů zachovalo jen torzo. Samotná vila si však uchovala téměř původní podobu. Změnilo se pouze schodiště. Původně vedla ke vchodu dvě schodiště po jeho stranách.
Když se ale řekne Budigova vila, většina lidí si vybaví dům, ve kterém dnes sídlí svitavské městské muzeum. Podle novějších poznatků ji nenechal Johan Budig postavit na zelené louce, jak se dlouho předpokládalo. Přestavěl starší budovu, která původně sloužila jako sušírna lnu. Vznikla tak reprezentativní rodinná rezidence ve stylu norimberské neorenesance.
K vile patřila také rozsáhlá zahrada, z níž se do dnešních dnů zachovalo jen torzo. Dodnes v ní ale stojí kašna s reliéfem půvabné dívky se žabkou. V interiéru se původních prvků dochovalo jen málo. Po válce musela rodina Budigových jako německá rodina odejít a do vily se nastěhovalo dělnické muzeum. Postupně z ní zmizela většina původního vybavení. Zachovala se jen část nábytku a také hlavice sloupů nad schodištěm inspirované antickými vzory. A posléze se v budově našla také série rodinných portrétů na skle.
Stavby i vzpomínky
Dá se říct, že Johann Budig po sobě ve Svitavách zanechal i řadu dalších významných staveb. Jednou z nejznámějších je takzvaná Ottendorferova knihovna s charakteristickou červenou fasádou, která stojí naproti dnešnímu muzeu.
Právě Budig sehrál klíčovou roli v tom, že americký podnikatel a mecenáš Valentin Oswald Ottendorfer začal investovat do svého rodného města.
Podle dobových svědectví byl v tomto směru mimořádně vytrvalý. Když se například dozvěděl, že Ottendorfer tráví dovolenou v českých lázních, neváhal za ním vyrazit a přesvědčovat ho k podpoře Svitav.
Ottendorfer pak financoval nejen knihovnu, ale také městskou nemocnici, chudobinec a sirotčinec, v jehož budově dnes sídlí Základní škola Komenského. Ani sám Budig nezůstával stranou. Výrazně se podílel na rozvoji města, nechal postavit elektrárnu, koupil a opravil městský dvůr, z něhož vznikl hotel Stadthof, ten následně věnoval Svitavám.
Dar muzeu od potomka rodiny
Příběh Johanna Budiga a jeho rodiny by ale nebyl úplný bez jedné události z nedávné doby, která přinesla řadu nových informací o životě této významné svitavské rodiny. Jednoho dne totiž do muzea přišel muž s náručí dokumentů a fotoalbem. Představil se jako Budig a řekl, že jeho prapradědeček nechal ve městě postavit červenou knihovnu. Skutečně šlo o potomka Johanna Budiga, který žil v Bavorsku, kam se rodina po odsunu Němců ze Svitav přestěhovala.
Materiály, které přivezl, měly pro historiky mimořádnou hodnotu, protože pomáhají doplnit období, jehož poznávání po odchodu původních obyvatel naráželo na nedostatek pramenů. Kromě starého fotoalba mezi nimi byl například i deník dcery Johanna Budiga mladšího. Potomek rodiny nakonec všechny dokumenty muzeu daroval. Díky tomu dnes mohou historici skládat příběh této rodiny mnohem podrobněji a muzeum chystá nejen výstavu, ale také knihu věnovanou Johanu Budigovi a jeho odkazu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
