Pojistka na nemoc nebo úraz? Jak správně nastavit životní pojištění

Životní pojištění mohou založit rodiče svému novorozenému dítěti, často si ho zakládají lidé, kteří mají rodinu a tím pádem zodpovědnost za její fungování v případě nějaké náhlé situace.

„Často se stává, že lidé se chtějí pojistit na úraz. Méně už řeší nemoc. Přitom podle statistik je mnohem větší riziko, že onemocníme, než že se nám stane nějaký úraz. Také se stává, že lidé začnou řešit životní pojištění až po šedesátce. To je už velmi nákladné.

 Maximální vstupní věk pro životní pojistku  je v našich pojišťovnách v průměru  šedesát pět let. Čím jsme starší, tím platíme víc, takže po sedmdesátce už se to nevyplatí,“ říká finanční poradce Radim Frolík. 

Nespoléhejte se na stát

V povědomí některých lidí je stále ještě zakořeněno to,  že stát se v případě nemoci nebo úrazu postará. Ale stále více lidí si také uvědomuje, že není v možnostech státu, aby se o všechny stoprocentně postaral. Proto je nutné převzít za sebe zodpovědnost. Podle Radima Frolíka by si měl každý odkládat peníze do zajištění. Mělo by to činit pět, maximálně deset procent z příjmu.

Čtěte také

Pojistka „na blbost“. Na co si dát pozor a jak postupovat v zahraničí?

V době po revoluci bylo finančních poradců jako hub po dešti. A stávalo se, že nabízeli lidem pojistky mezi dveřmi. Dnes je situace úplně jiná.

„Pokud by vám někdo nabízel pojistku mezi dveřmi, je to podobné jako byste přišli k lékaři, a ten vám ještě ve dveřích nabízel nějaké léky. Každý z nás má jiné příjmy, výdaje, počet dětí a finanční závazky. Na základě těchto parametrů se pojištění nastavuje,“ vysvětluje Radim Frolík.

Poradce by měl sdělit klientovi i to, na co má nárok od státu, kdyby se stal nějaký úraz, přišla nemoc, apod. I podle toho, jakou dávku by klient dostal od České správy sociálního zabezpečení, se může dál řešit jeho životní pojištění. Zaměstnanci jsou v tomto případě podle Frolíka zabezpečeni lépe než živnostníci.

Úskalí životního pojištění

Největší úskalí se skrývá v pojistných podmínkách u pojišťoven a běžný laik nemá možnost to pochopit. Ideální je vyhledat pomoc poradce, který se v „malých písmenkách“ umí orientovat.

Další úskalí může přijít, když dojde k pojistné události. „Někteří lidé nemají o své pojistce dostatečné informace, vlastně ani nevědí, na co jsou přesně pojištěni. A stává se, že pojišťovna jim nevyplatí slíbenou částku. Lidé nad tím často mávnou rukou, jsou rádi, že mají aspoň něco. Ale pokud se člověk odvolá, pojišťovna peníze většinou nakonec vyplatí,“ uzavírá Radim Frolík.