Praneteř mlynářů z Vojtěchova píše o osudech obyvatel Ležáků

Už jako žákyně šesté třídy základní školy se začala věnovat historii, když sestavila rodokmen své rodiny. „Napadlo mě to díky vyprávění babičky a dědy z Vojtěchova, kam jsme jezdili. Začala jsem se o ně zajímat víc. Dohledávala jsem rodné listy a dostala se až do 17. století. Zjistila jsem, že pocházíme z rodu mlynářů, na to jsem pyšná. A bavilo mě zpracovávat i osudy osob,“ říká Kristina Čechalová.

V roce 2017 Kristina Čechalová vydala sbírku básní jednoho ze svých předků. „Jindřich Čechal byl můj prastrýc. On psal hodně básní, máme jich kvanta a jsou pěkné. Přišlo mi tedy škoda, aby nebyly vydané,“ říká studentka. Řadu básní věnoval své lásce, ženě, která byla pravděpodobně vdaná.

Vyprávění z mlýna

Na začátku června vyjde mladé autorce dětská knížka Vyprávění z mlýna. „Inspirovala jsem se vyprávěním mého dědečka, když byl malý. Je hlavní postavou knížky, která popisuje, co zažíval za příběhy v mlýně. Knížka připomíná i dnes už zapomenuté tradice.“ Knížku ilustrovala Bára Kubátová a vyjde 8. června.

Studentka Kristina Čechalová|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Za zmínku určitě stojí seminární práce Kristiny Čechalové, ve které se zaměřila na osudy obyvatel vypálené obce Ležáky. „Babička pocházela z Otáňky, to je asi 3 km od Ležáků. Některé obyvatele Ležáků znala, jezdila tam ke Švandům do mlýna. Vyprávěla o tom, že měla ráda zimu, kdy sedli s tatínkem na sáňky a vezli pytle se zrním do Ležáků. Babička znala i Marušku Hrdou, na kterou babička vzpomínala, jak jezdila do školy ve Skutči na kole a chodila bosa.“ Dvanáctiletou školačku Marii Hrdou 12. června 1942 odvezl na příkaz německý voják do Pardubic. Spolu s deseti dalšími ležáckými dětmi ji pravděpodobně zavraždili nedaleko Chelmna nad Nerem.

„A děda byl zase spolužák Jana Pavliše,“ pokračuje ve vyprávění Kristina Čechalová. Jan Pavliš, učedník mlynáře Jindřicha Švandy v Ležákách se od počátku roku 1942 zapojoval do pomoci paravýsadku Silver A.

„Mě bavilo hlavně zjišťovat to, jak lidé žili do té osudné události. Například Sýkorovi si postavili v roce 1941 barák, udělali si studnu. Paní Dušková zase měla velké dluhy, v roce 1942 je splatila, takže už by měla klid. Zkrátka takové dějiny každodennosti,“ přibližuje obsah své práce, kterou by Kristina Čechalová ráda ještě doplnila o další poznatky a časem také vydala jako knížku.