Právničina se jí zdála šedá, tak začala psát barevné romány

7. říjen 2021

Právnička Jitka Ludvíková začala psát knihy v roce 2015, v době své rodičovské dovolené. A jak děti rostly, psaní ji bavilo čím dál tím víc. Proto se rozhodla, že právničinu pověsí na hřebík, a bude dělat to, co ji skutečně baví.

„Bylo těžké rozhodnout se pro nejistotu. Ale nakonec jsem našla odvahu a udělala jsem změnu ve svém životě. Když jsem napsala právnickou smlouvu, přečetli si ji maximálně dva lidé a moc veselé čtení to nebylo. U mých knih je to jiné. Jsem šťastná, že mohu těšit své čtenáře, pobavit je nebo i rozplakat,“ říká spisovatelka, která zatím napsala patnáct úspěšných románů. 

Bez dřiny se ke třetí kapitole nedostanete

„Na besedách se setkávám s tím, že za mnou přijdou začínající spisovatelé, že sice začali psát, ale napsali první kapitolu, druhou kapitolu a pak se to zaseklo. A to je chyba! Musíte si umět poručit, i když se vám zrovna psát nechce. Každá práce bolí. Musíte si to prostě odsedět a věnovat psaní píli. Pomohou i rituály. Někdo si dává hrnek dobrého čaje, sklenku vína, já větrám, protože věřím, že mi oknem přiletí zajímavé myšlenky,“ usmívá se Jitka Ludvíková.

Dívejte se kolem sebe a zapisujte si

Jitka Ludvíková se na besedách v knihovnách i ve školách věnuje dětem od mateřských škol až po skoro dospělé.

„Děti jsou velmi otevřené, jejich svět je široký, inspirující a barevný, pomáhám jim najít jejich talent a ony svou bezprostředností pomáhají dotvořit část mě samé,“ pochvaluje si spisovatelka.

Podle ní je důležité mít dobrý námět. Všímejte si věcí kolem sebe, poslouchejte, a to, co vás zaujme, si zapisujte. Pak zápisky nechte pár dnů uležet, a uvidíte, co se z toho vyloupne.

„Vložte do příběhu emoce, dávají příběhu rozměr, ten pak není plochý. Já tam dávám strach i smutek. Když sama sebe rozbrečím, vím, že to bude fungovat i na čtenáře. Ale je třeba si hlavně hlídat zpětnou vazbu u čtenářů,“ uzavírá spisovatelka Jitka Ludvíková.

Spustit audio

Související