Abychom mohli psát, vynechávali jsme hodiny ve škole. Přiznávají autoři knihy Ďáblovo zlato

„Psaní literatury je koníček. Není to o tom, že si řeknete - teď jdu na vysokou školu, kde se vyučuje tvůrčí psaní, tak to zkusím a uvidím, co z toho vyleze. Je to něco, s čím se narodíte a svádí vás to už od malička,“ popisuje Vojtěch Záleský, jak našel cestu k psaní knih. Dnes Záleský pracuje jako knižní redaktor a jeho kolega Lukáš Štěrovský je novinář. Oba s psaním začali při studiu na filozofické fakultě.

Ďáblovo zlato

„Je to kriminální příběh odehrávající se na pozadí mafiánského konfliktu ve 20. letech minulého století, ve zlatém věku sicilské mafie. Jde o konflikt dvou bratří, kteří by chtěli být spolu, ale vlivem nějakých okolností nemůžou,“ říká Záleský.

Hlavním hrdinou příběhu je Adam Lánský, který se vydává do Ameriky hledat svého bratra Antonína. Ten se ale přidal k sicilské mafii, která soupeří s irskými gangy o nadvládu nad městem New Haven. Antonín si přízeň své mafiánské rodiny snaží získat novým druhem alkoholu z Československa. Adam mezitím na vlastní kůži zakouší tvrdý život přistěhovalce, až nakonec najde útočiště v irském gangu a stává se tak rovným soupeřem svého bratra.

Z Čech do New Havenu

Mohlo by se zdát, že psát o místech, která autoři nenavštívili a neznají, by mohlo znamenat problém. „Risk to byl ze začátku. Ale to je takový pohrobek začínajícího nadšení. Říkali jsme si, že chceme napsat mafiánskou knížku, ale nemůžeme ji napsat u nás, protože u nás to nemá absolutně žádnou tradici. My jsme vlastně museli. A pak už jen spousta rešerší a hodiny vyhledávání informací,“ říká Vojtěch Záleský.

Spoluautor Lukáš Štěrovský k tomu dodává: „Každá velká mafiánská knížka se odehrává buď v New Yorku, nebo v Chicagu, a to my jsme nechtěli. My jsme zvažovali, že z New Havenu použijeme jen název a město jako takové bude fiktivní.“

Devět let práce

První verze rukopisu vznikla v roce 2011, přesto se kniha na pulty knihkupectví dostala až v druhé polovině roku 2020. „Pustili jsme se do toho sice s nadšením, ale bez zkušeností. A podle toho to také dopadlo. Knížka byla hotová za šest měsíců, ale kvalita nebyla valná,“ říká Záleský.

A jak si autoři práci na knize rozdělili? Oba píšou a oba vymýšlí. „Je to neustály brainstorming. Každý máme nějaký nápad a vizi a pak se to musí spojit do jednotné vize. Vybíráme si z našich nápadů ten nejlepší,“ popisuje Lukáš Štěrovský. „Jsou to neustále diskuze na denní bázi, několik hodin denně. Dnes už můžeme přiznat, že jsme vynechávali hodiny ve škole, abychom mohli konzultovat knížku,“ doplňuje Vojtěch Záleský.