Příběhy z Čermné
Němečtí evangelíci z Čenkovic nakonec přece odešli
Vydrželi svou víru skrývat od doby pobělohorské až do tolerančního patentu. Neutekli před tlakem katolické církve, ani kvůli těžkému životu v neúrodném Podorlicku. Tolik lpěli na svém domově, přesto ho museli po druhé světové válce opustit.
Po tolerančním patentu podpořili němečtí evangelíci z Čenkovic své bratry z Čermné a založili spolu evangelický sbor. V roce 1828 si postavili vlastní zděný kostel a po šedesáti letech zajistili i vlastního německého kazatele. Více než stoleté vazby ale ukončil rok 1918, kdy vznikla Českobratrská církev evangelická jako čistě česká církev, ve které pro německé evangelíky nebylo místo. Čenkovičtí evangelíci se tedy připojili k německému luterskému sboru v Králíkách.
Po Mnichovu
Po záboru se v Sudetech ocitly nejen Čenkovice, ale i Horní Čermná, přestože v ní nežili téměř žádní Němci. Protesty byly marné a hranice se na budoucích 6 let ustálila na hrázi rybníka.
Ani evangelickému kostelu v Horní Čermné se nevyhnula válečná rekvizice zvonů, 14. ledna 1942 došlo k jejich sundání z věže. Jeden ze zvonů se uvolnil z popruhů a roztříštil na dlažbě před kostelem.
Válečné i poválečné křivdy
Konec války si přáli čeští i němečtí obyvatelé obou vesnic. Němečtí starousedlíci ale měli velké obavy z přicházející sovětské armády. Strach to byl oprávněný, ale násilý a trestuhodné jednání nakonec přišlo i od samotných Čechů.
Šestiletá nenávist k německým okupantům se obrátila proti všem Němcům žijícím na území Československa. Černou šmouhou národního svědomí zůstane navždy masakr německých civilistů v kašně na lanškrounském náměstí.
Německé obyvatelstvo bylo ze svých domovů, kostelů a vesnic vystěhováno a odsunuto. Německé Čenkovice zůstaly téměř prázdné. Ale ne na dlouho, do opuštěných hospodářství se nastěhovaly české rodiny z okolních obcí.
Opustili i kostel
Odchodem Němců z Čenkovic zanikl i tamní evangelický sbor. Sbor, který si věřící vymohli na vrchnosti, který s obrovskými obtížemi postavil kostel, faru a našel vlastního faráře. Staletími sepjatá komunita se rozplynula odsunem za hranice, kde každý sám za sebe nebo svou rodinu bojoval o přežití v poválečném Německu.
Majetek čenkovických evangelíků přešel na sbor v Horní Čermné, který ovšem neměl dost prostředků, aby udržel dva kostely. Čenkovický kostel i přilehlý hřbitov chátral.
Bezpečnostní komise MNV v Čenkovicích Vás upozorňuje, že budova kostela českobratrské církve evangelické v Čenkovicích je v dezolátním stavu. Je bez jakéhokoliv dohledu, je do ní volný přístup. Občas bývá slyšet i zvonění. Lehko by se mohl někdo zranit. Žádáme Vás, abyste budovy zajistili tak, aby nemohlo dojít k úrazům. Nebylo by na škodu, kdybyste požádali některého příslušníka Vaší náboženské obce, který bydlí v Čenkovicích, aby na budovu dohlížel a dbal na uzavírání. Následky možných úrazů nesete sami. Doufáme, že se dle toho zařídíte.
Jaroslav Mareš, předseda MNV.
Evangelíci z Horní Čermné nakonec čenkovický kostel prodali do soukromých rukou. Nový majitel se pokoušel zrekonstruovat kostel na rekreační objekt. Hřbitov zanikl. Dnes v těchto místech končí sjezdovka skiareálu Čenkovice.
Sbor čenkovických evangelíků už připomíná jen cedule s informačním textem, že u kostela býval hřbitov. A zmiňuje i jména prvního a posledního pohřbeného evangelíka z Čenkovic.
Související
-
Zmizelé židovské příběhy
Žili mezi námi, byli to naši sousedé, spolužáci, přátelé. Druhou světovou válku jich přežilo tak málo, že k obnově židovských obcí už v mnoha městech nemohlo dojít.
-
Telegrafia matka Tesly
Byl to jeden z největších podniků v Pardubicích. Prošly jím tisíce zaměstnanců, někteří zde získali vzdělání, jiní praxi, ale mnozí zde strávili celý svůj profesní život.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.