Psí výchova už od štěněte

Jeho motto zní:
„Nenarodili se do psí smečky, ale do světa lidí. Jsme za ně zodpovědní a musíme je naučit v tomto světě žít.“

Štěně se už od dvou měsíců dokáže naučit mnoho věcí. Běhá za vámi a hledá vás, překonává překážky, které mu zadáte a také mu určujete tempo, v jakém se musí vedle vás pohybovat. To vše nejlépe formou her a motivací – může to být pánova radost a pochvala nebo dobrota. Všemi těmito úkony pes přijímá skutečnost, že plní vaši vůli a přirozeně vás bere jako vůdce. Má jasnou pozici v rodině a je spokojený. Čím později se pes začne cvičit, tím hůře si osvojuje veškeré dovednosti a mnohdy lpí na věcech, které mu ve štěněcím věku byly dovoleny. Mohou nastat problémy s chozením na vodítku, s přivoláním nebo dokonce s venčením.

Pokud jde o psa rodinného, je nejlepší, když se na cvičišti vystřídají všichni členové rodiny. Tak se každý naučí, jak se psem zacházet, aby mu pes rozuměl. Velmi důležité je, aby všichni členové rodiny postupovali ve výcviku psa stejně. Pokud se bude jejich přístup lišit, výcvik se nezdaří a pes bude nešťastný.

Každý pes je individuální bytost, proto je třeba k nim takto přistupovat. Podle Jana Štěpánka ovšem není třeba psy za neposlušnost trestat hrubou silou nebo taháním za kůži. Tudy podle něj současný výcvik psů nevede. Vzájemný vztah člověka a psa by měl být přínosem a radostí pro oba. A to se s nadávkami a fyzickými tresty neslučuje.