Pusť a chyť, aneb když má rybář ryby rád nejenom na talíři
První povolenku získal Ota Gutwirth ve dvanácti letech od té doby jsou ryby jeho velkým koníčkem, kterému se oficiálně věnuje 28 let.
Na svém kontě má jistě řadu trofejních úlovku, v paměti mu ale utkvěl jiný úlovek. „To byla vyvláčená štika, která měla 93 centimetrů a přišla na jeden z posledních náhozů. Ono se to tak říká, ten příběh ještě jeden hod a jdeme. A tenkrát to tak skutečně bylo. V podstatě mě ale potěší, když cíleně jdu na nějakou rybu a povede se mi ji chytit a není ani tak důležité jak je veliká,“ říká Ota Gutwirth.
Stejně jako vše kolem nás, i rybaření se neustále vyvíjí a mění. „Změnilo se v několika oblastech. Třeba v materiálech, to je absolutně nesrovnatelné. Například vlasce, když měly dřív pevnost pět kilo, tak vypadaly jak šňůra na prádlo, dneska je to extrémně tenké. Co se týká materiálu, tak to šlo dopředu. A co se týká ryb, tak to je jenom horší.“
Technika rybolovu
Asi nejjednodušším způsobem, kterým začínali všichni kluci je takzvaná plavaná. „To znamená splávek, žížala a vidět jak se to hýbe. Potom je to položená, tam nástraha leží na dně a čekáme, až ji ryba najde. A pak buď muškaření na pstruhových vodách, to je to švihání šňůry a vysoušení mušek a pak je to třeba přívlač, kde se používá třpytka a nebo woblera,“ vysvětluje Ota Gutwirth.
Kdo by chtěl začít s legálním rybolovem, ten musí nejprve kontaktovat místní rybářskou organizaci, kde se domluví na složení zkoušek. Pak si můžete zajít pro rybářský lístek a následně povolenku. „Upřímně říkám, že test na rybářské znalosti jsem dělal asi ve věku deseti, nebo jedenácti let, takže nemůžu říct, že bych si pamatoval co tam je. Ale on se paradoxně moc nezměnil. Je potřeba znát dobu hájení některých ryb, kdy se může a nemůže chytat co se týká času, nejmenší lovné míry ryb, jaké je povinná výbava rybáře, to jsou základní věci,“ vyjmenovává Ota Gutwirth.
Povinná výbava
Do ní patří pean, pinzeta, nebo jakékoliv kleště, aby bylo možné rybě uvolnit zaseknutý háček, dále metr na zjištění délky ryby a teď je zavedený podběrák.Výbavu pro lov ryb pořídíte v každém větším městě ve specializované prodejně. Záleží na každém, kolik do ní chce investovat. Prut můžete pořídit za pár stovek, ale třeba i za patnáct tisíc. Rozhodně ale neplatí, že čím dražší výbava, tím větší úspěch u vody. „To co je nejdůležitější, je čas strávený u vody, Čím víc času tam strávím, tím víc toho nachytám,“ radí Ota Gutwirth.
Pusť a chyť
Filozofie, která je mezi rybáři čím dál víc oblíbená. “To je když rybář rybu chytí a bez ohledu na to jestli splňuje míru nebo ne, tak ji prostě vrátí do vody. Zkrátka má dobrý pocit z toho, že ji přelstil, že ji chytil a potom ji pustí.“
Pro lov ryb můžete v dnešní době pořídit celou řadu vychytávek jako elektronické hlásiče záběru, nebo sonary: „Ono když je nahozeno a čekáte na záběr šest, osm hodin, tak neustále to hypnotizovat a sledovat, to je těžké. Ten čas se dá využít i jinak. Spousta rybářů při tom připravuje krmení, chystá si návazce a podobně,“ říká Ota Gutwirth a vysvětluje i to, k čemu je rybáři sonar: „Dnes už můžete používat i nahazovací sonar ze břehu. Máte ho spojený s mobilním telefonem a vidíte, jak to pod hladinou vypadá. Určitě užitečná pomůcka, tu si těžko bude pořizovat někdo, aby drancoval vody. To si koupí někdo, kdo si chce opravdu dobře zachytat.“
Související
-
Sen sportovního rybáře? Jednoznačně kapr dvacet plus!
Sportovní rybáři nechytají ryby proto, aby si na nich pochutnali. Jejich cílem je ulovit obřího kapra, pokochat se jeho mohutností, vyfotit si ho a pustit zpátky do vody.
-
Prut, stolička a internet. Rybáři loví v nové aplikaci
Rybaření díky Josefu Drobílkovi získává nový rozměr. Vymyslel totiž aplikaci a sociální síť pro rybáře. Nejvíc si slibuje od elektronické povolenky.
-
Vody jsou špinavé. Rybu z řeky bych nesnědl, říká rybář
I když má rybaření stále víc fanoušků u nás i ve světě, řada z nich neloví ryby, aby si je upravili k obědu. Rybaří pro radost, tzv. metodou Chyť a pusť. Důvodem ne...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.