Regionální fotografové
Fotograf Jan Popelka dokumentoval proměny Vysokého Mýta víc než 60 let
Celý seriál:
Jan Popelka si vlastní ateliér otevřel v roce 1929. Po únorovém převratu mu byl podnik znárodněn, přesto v něm už jako zaměstnanec pracoval až do důchodu.
Jan Popelka se vyučil fotografem ve fotoateliéru pana Štursy. V roce 1924 odjel na zkušenou do Francie, kde dva roky pracoval u fotografa Mischkida ve Ville de Roubaix. Do Československa se musel vrátit kvůli vojenské službě, a i tu strávil blízko fotopřístrojů ve Vojenském zeměpisném ústavu.
Po návratu z vojenské služby otevřel v roce 1929 vlastní ateliér Foto Popelka. Ten rok navštívil Vysoké Mýto prezident Masaryk. Jan Popelka už státnickou návštěvu dokumentoval a prodej fotografií z této akce skvěle podpořil jeho rozbíhající se podnik.
Fotil lidi i město
Práce ve fotoateliéru znamenala většinou focení portrétních fotografií. Jan Popelka ale mimo to fotil i Vysoké Mýto a jeho okolí a jako nadšený Sokol také vše spojené se sportem. Během německé okupace pořídil i fotografie německé techniky, které pak předali lidem z odboje. Vzácné jsou také barevné snímky z osvobození Vysokého Mýta.
Jan Popelka také skupoval negativy od jiných autorů, například od rušené tiskárny Králík. Svoji obsáhlou sbírku, čítající tisíce fotografií, negativů a skleněných desek věnoval místnímu muzeu, které má díky panu Popelkovi fantasticky zdokumentovanou proměnu města od první republiky po počátek osmdesátých let.
Související
-
Příběh Larischovy vily
V Pardubičkách nedaleko Pardubic ji nechal v roce 1885 postavit hrabě Jiří Larisch-Mönnich a místní lidé jí už během stavby začali říkat Zámeček.
-
Uprchlíci z Haliče na Choceňské Polsko nikdy nezapomněli
Když byla osvobozena Přemyšl a Lvov a ruská vojska zatlačena za Dněstr, přesídlenci se z barákové kolonie v Chocni začali vracet do svých domovů v Haliči.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
