SERIÁL

2) Uprchlíci z Haliče na Choceňské Polsko nikdy nezapomněli

Sedláci z okolí Chocně nabízeli uprchlíkům z barákové kolonie možnost sezónních výdělků, Císařské náměstí v Choceňském Polsku
Předchozí díl
Následující díl

Když byla osvobozena Přemyšl a Lvov a ruská vojska zatlačena za Dněstr, přesídlenci se z barákové kolonie v Chocni začali vracet  do svých domovů v Haliči. Čekala je ale spálená země.

Rakousko-uherská armáda spálila asi 40 vesnic kolem pevnosti Přemyšl ještě před zahájením bojů. Když se pak evakuovaní přesídlenci vrátili, dostali materiál na stavbu nových domů, hospodářská zvířata a základní věci nutné pro přežití prvních měsíců.

Podobně se na přelomu roku 1916 a 1917 vrátili i obyvatelé vesnice Vyšatice. Našli jen ruiny kostela s kamenným oltářem. Do deseti let postavili kostel nový a s ním i celou vesnici.

Podrážek u Chocně

Všichni přesídlenci se ale zpátky do Vyšatic nevrátili. Je nutné připomenout děsivou úmrtnost, v kolonii zemřelo přes 7 tisíc osob, ale někteří se v Čechách usadili, pracovali, založili si rodiny. A to je případ i Marie Musákové, která z Vyšatic do kolonie přišla ve 14 letech, jen se sestrami.

Marie se přivdala do rodiny Bezdíčkových z Podrážku u Chocně

Obyvatelé kolonie si občas přivydělávali u sedláků v okolí, protože mladí muži byli ve válce, a na statcích chyběly pracovité ruce. Tak se už 15letá Marie objevila u Bezdíčků ve vesnici Podrážek nedaleko Chocně. Při jedné ze svých dovolenek se do ní mladý Bezdíček zakoukal a po návratu a konci války byla svatba. Obě Mariiny sestry se vrátily do Vyšatic.

Hledání rodiny ve Vyšaticích

Pár let po válce si sestry ještě psaly, v padesátých letech se dokonce Marie Bezdíčková jela do Vyšatic za sestrami podívat. Doprava tenkrát nebyla jednoduchá, ale Marie si přála vidět rodinu i kraj u řeky San, ve kterém vyrostla. 

Marie Musaková se v roce 1920 provdala za Bezdíčka a žila s ním až do své smrti v Podrážku u Chocně

Dnes se o osud rodiny zajímá vnuk paní Marie, Miloslav Kusý. Ten se dokonce vydal se svým synem do Vyšatic, rodné vesnice jeho babičky. A setkal se se svým vzdáleným bratrancem Jozefem Zubikem. 

Ve Vyšaticích všichni vědí, kde leží Choceň

Polská vesnice Vyšatice dnes leží nedaleko ukrajinské hranice. Má poměrně tragickou minulost. V roce 1895 ji zasáhl veliký požár, při kterém prakticky celá shořela. Vesničané ji ale postavili znovu. Netušili, že za pár let, v září 1914, bude opět hořet. 

Pomník na hřbitově ve Vyšaticích připomíná, že vesnice byla v roce 1914 spálena a obyvatelé přesunuti do barákové kolonie v Chocni

V mnoha rodinách ve Vyšaticích se dodnes uchovávají předměty, které připomínají pobyt jejich předků v letech 1914 - 16 v barákové kolonii v Chocni. Jedna z těchto památek je i v místním kostele, soška Panny Marie s děťátkem, kterou dostala jedna rodina při odjezdu z Chocně od českých přátel. Později ji tato rodina věnovala novému kostelu ve Vyšaticích, aby všem připomínala historii jejich předků, kteří byli na počátku války vyhnáni ze svých domovů a po třech letech vráceni na spáleniště.

Vyšatický historik Jozef Zubik

O historii Vyšatic se zajímá místní bývalý ředitel školy Jozef Zubik. Sbírá vzpomínky starých obyvatel, fotografie i jiné dokumenty zachycující přesun obyvatel Vyšatic v letech první světové války. On také sebral několik místních milovníků historie a pravidelně spolu s nimi jezdí do Chocně.  Z barákové kolonie u Chocně bohužel nic nezbylo, ani velké pohřebiště Na Křepčích, kde leží kolem 7 tisíc mrtvých Poláků, není nijak pietně upraveno, většinou tedy navštíví hřbitov Na Skalách, kde byly pohřbívány první oběti a kde je dnes umístěn památník. 

Na Skalách byly pohřbeny první oběti barákové kolonie v Choceňském Polsku