Ať se dostane do pekla a tam ji topí!

Děti se ptaly na spoustu věcí, které o mně vyčetly na mých webových stránkách. Proč všechny vaše knihy začínají na Když? Vaše děti také píší? Proč říkáte vašemu manželovi pan Fuchs? Ale také: Kolik vám je? V té době mi bylo šedesát, a když jsem to řekla, desetiletý intelektuál uznale přikývl.

„To bych neřekl. Vypadáte na čtyřicet osm.“ Potěšil mě, nicméně jsem si mu postěžovala.

„Někdy bych si přála, abych vypadala víc babičkovsky a pustili mě sednout v metru, v tramvaji, v autobuse...“ Další desetiletý intelektuál, mě přerušil.

„Musíte se víc snažit!“

Také jsme mluvili o dětské obrně, kterou jsem dostala v roce 1954.

„Není to nakažlivé,“ zeptal se jeden starostlivý chlapec, a když jsem řekla, že ne, usmál se.

„Uf... to jsem rád!“

Také jsem jim vysvětlila, co to je dětská obrna a pak jsem jim řekla příběh o zlé sestřičce, která mě v lázních, kde jsem byla v pěti letech, ve vaně namydlila, pak mě chytila vzadu za krk a strčila mě pod vodu, aby ze mě smyla mýdlo…

Tišnovské děti tiše poslouchaly. Byly napjaté a zamlklé. Žádné neřeklo jediné slovo, ale když jsem skončila, začaly mluvit jedno přes druhé. Co by udělaly ony, jaká to byla zlá ženská, proč to dělala…

Raději jsem přešla na jiné téma.

Za deset minut se přihlásila holčička, a když jsem na ni kývla, ať mluví, vykřikla.

„Ať se dostane do pekla a tam ji topí!“ Okamžitě se zvedlo deset, patnáct rukou. „Ne! Ať ji v pekle nad ohněm čerti vaří!“ „Proč to dělala?“ „To se přece nedělá, takhle strkat děti pod vodu!“

A pak se přihlásil hezký, pihovatý kluk.

„A jak dlouho vás topila?“ Okamžitě se přidaly další děti.

„Mohla vás přece utopit!“ „Proč to dělala?“ „To dělala pokaždé, když vás koupala?“ „A to topila všechny děti?“ „Já bych ji zavřel!“

Bylo mi jasné, co všechno jsem zasadila do duší tišnovských dětí a měla jsem z nich obrovskou radost.

Uvědomily si zlo, bránily slabšího, vadilo jim násilí na dětech, strhly dospělého člověka z jeho piedestalu a odsoudily ho.

A protože radost z tišnovských dětí mám i po letech pořád v sobě, podělila jsem se o ni dneska i s vámi…