Selské rody v Pardubickém kraji
Selský rod Žroutů z Trstěnic
Lukáš Žrout hospodařil na statku v Trstěnici už v roce 1651. Starobylost tohoto rodu dokládá kamenná deska nad návesními vraty.
V rodině se stále uchovává rodová kronika Žroutů, sepsal ji v 30ých letech minulého století Josef Žrout, písmák a kronikář. To on dohledal většinu informací po matrikách a archivech a sestavil rodokmen sahající až do období třicetileté války. Na základě těchto informací zažádal v roce 1937 o udělení kamenné desky, a uznání starobylosti rodu Žroutů, kteří v Trstěnici hospodařili už v 17.století.
Kromě archiválií převedl do písemné podoby vše, co se v rodině ústně předávalo po generace. Ve fotografiích i vzpomínkách zaznamenal ještě svoje prarodiče.
V roce 1921 přešla celá rodina Žroutů k nově vznikající církvi Československé. Dědeček Josefa Žrouta se přihlásil za člena krematoria v Praze (musel vložit základní vklad 900 Kč) a dva dny po své smrti 10. července 1931 byl v pardubickém krematoriu zpopelněn. Byl to první trstěnický občan, jehož tělo nebylo pochováno do země.
Uznání za věrnost půdě
V prosinci 1938 odjel Josef Žrout do Prahy, kde od zemědělské rady dostal ocenění za nepřetržité hospodaření na rodném statku po dobu 287 let.
Rodová kronika ale připevněním kamenné desky nad návesní vrata nekončí, přichází německá okupace a s ní další události hodné zaznamenání. Po nařízení, že všechny nápisy musí být v němčině Josef Žrout desku nad vraty zakrývá. Hrdost na starobylost rodu ale není ceněna ani po roce 1948, kdy se z hospodářů stávají kulaci.
Vstup do JZD je dobrovolný!
A proto 9. dubna 1958 po předchozím teroru „dobrovolně“ se tam Jarka přihlásil. Po celý pašijový týden byl nábor hlavně na chalupníky, kterým se stále dobře vedlo, ale při prvním náboru padli na kolena.
Josef Žrout
Žroutovi přicházejí o půdu, většinu hospodářských zvířat i technického vybavení a vstupují do JZD, se strachem, aby nebyli vysídleni, tak jako jiní sedláci z vesnice. Josef Žrout se návratu majetku nedočkal. A po roce 1989 už nebyl v rodině Žroutů nikdo, kdo by měl sílu a chuť na vrácených pozemcích pracovat.
Související
-
Zapomenutá historie Choceňského Polska
Během první světové války našlo 22 tisíc válečných uprchlíků přechodný domov v samé blízkosti Chocně. Během podzimu roku 1914 zde vyrostla baráková kolonie.
-
Příběhy z týlu a fronty druhé světové války
Veteráni i pamětníci z východních Čech vzpomínají na události druhé světové války, která začala 1. září před 80 lety.
-
Druhá republika ve východních Čechách
Druhá republika trvala jen 167 dní. Byla o třetinu menší než její předchůdkyně, přišla ale o mnohem víc než o území.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
