Selské rody v Pardubickém kraji

Selský rod Tmějů z Pohory

Tmějové  se usadili na Litomyšlsku na konci 16.století, do Čech ale přišli jako Litochlebové pravděpodobně už s Janem Lucemburským.

První se na Pohoře (dnes součásti Sebranic) objevil Vavřinec Tmey v roce 1596. Statek č. 1 si nejprve pronajímal a o dvě léta později ho koupil, k němu i 12 ha polí. 

Výměra přilehlých polí se zvyšovala nebo naopak snižovala v průběhu staletí podle toho, v jaké situaci se rod Tmějů nacházel. Když například v roce 1877 přišlo deset dětí Tmějů během půl roku o oba rodiče a zůstaly tak na statku samy, snížila se výměra z 20 na 15 hektarů. Děti (3 - 23 let) se ale o sebe i hospodářství dobře postaraly. Dnes Tmějovi hospodaří na 80 ha půdy a 40 ha lesa.

Tmějové při práci na poli

Rodová kronika

Historii rodu Tmějů (do roku 1450 Litochlebů) podrobně zkoumal Josef Tměj (narozen v roce 1936). Souhrou trpělivého bádání i několika šťastných náhod se dopátral svých předků, kteří přišli do Prahy pravděpodobně jako doprovod Jana Lucemburského kolem roku 1310. 

Rodokmen rodu Tmějů sahající k Vavřincovi, který přišel na Pohoru roku 1596

Josefovi Tmějovi usnadnil práci jeho strýc, který před druhou světovou válkou žádal o přidělení kamenné desky, jako důkazu o starobylosti rodu Tmějů. Z matrik a archivů musel doložit, jak dlouho Tmějovi obývali statek na kraji Pohory. Kamenná deska je ve štítu domu dodnes. Posbírané archiválie ale velmi pomohli dalšímu písmákovi o 70 let později, už zmíněnému Josefu Tmějovi, který se rozhodl sepsat kroniku svého rodu.  Kronika má několik částí, podrobně se věnuje všem nástupnickkým generacím, které byly vlastníky statku po Vavřincovi z konce 16. století. Zjistil například, že druhý muž Vavřincovi matky Kryštof Kobr byl popraven spolu s dalšími 26 českými pány na Staroměstském náměstí v roce 1621. Tmějové, aby zachovali své majetky, museli přestoupit ke katolické víře. 

Zajímavosti z kronik i archivů

Josef Tměj zapsal vše, co si pamatoval z vyprávění svých předků a doplnil o informace, které se mu podařilo najít v archivech a farních matrikách. Pro budoucí generace zachoval například vyprávění svého děda o poměrech na vesnici na počátku 20.století. 

Strýc Jiří přijel někdy kolem roku 1900 z Vídně na kole. Velké kolo vpředu, malé vzadu, a na něm malé světlo – karbidku, když jel večer po Pohoře a svítil, starší ženy se křižovaly a utíkaly domů, že prý má spolky s čertem, který mu svítí na cestu. Taková zaostalost ještě panovala na vesnicích!

O majetek je připravila až nucená kolektivizace

Vstup do JZD zažil Josef Tměj spolu s otcem, v tu dobu oba úspěšně hospodařili na Pohoře na statcích č. 9 a 10. Původní statek z kraje vesnice zůstal v rodině strýce, který neměl potomky, dům byl prodán a tak po 400 letech skončilo jeho držitelství v rodu Tmějů. Ovšem "věrnost půdě", jak je uvedeno na kamenné desce štítu tohoto statku, Tmějovi dodrželi. Po roce 1989 požádali v restitucích o vrácení majetku a začali znovu soukromě hospodařit. 

Rodová kronika Tmějů zachycuje i slavnostní předání pamětní kamenné desky za věrnost půdě

Kronikáři Josefu Tmějovi se podařilo neuvěřitelné dílo. Dohledal předky svého rodu až do počátku 15. století, bohužel zdravotní stav mu už nedovoluje v dalším bádání a psaní kroniky pokračovat. Tento starobylý rod má ale další kronikáře, nezbývá než popřát, aby nikdo z Tmějů nemusel napsat poslední stránku. 

Spustit audio

Související