Seriál: Když padaly bomby na Pardubice
Před osmdesáti lety zažily Pardubice jednu z nejtragičtějších událostí své historie. Při leteckém náletu zahynulo během několika minut 213 lidí a dalších 300 bylo zraněno.
Pardubice zažily v roce 1944 tři letecké nálety. Noční nálet 22. července a denní nálety 24. srpna a 28. prosince. Ovšem první bomby na Pardubice dopadly už 25. října 1942, kdy pilot Leo Anderle přivezl do protektorátu výsadek Antimony a jako maskovací manévr shodil několik pum na pardubické letiště.
Dočíst se o tom můžeme ve válečném deníku protiletecké ochrany, nebo v osobních denících osmnáctiletého studenta Zdeňka Bičíka, který prožívá nálety jako spojka protiletecké ochrany a později jako hasič, totálně nasazený k pardubické hasičské jednotce.
Červencový nálet – noční můra
K náletu došlo po půlnoci 22. července 1944. Zaútočili Britové se 49 letouny Wellington a 16 Liberator. Spojencům šlo o likvidaci rafinérie minerálních olejů Fanto-Werke, která stála na západním okraji města. Tu ovšem červencový nálet téměř nepoškodil. Značkaři osvětlili cíl světelnými bombami, ale bohužel je zřejmě vyhodili východněji od cíle, vítr a zpoždění bombardérů způsobilo, že letouny potom svrhly celý svůj pumový náklad na východní okraj města.
Několik bomb zasáhlo Vinici, roh Jindřišské a Karlovy ulice a louky podél řeky Labe. Na letecké sirény mnoho lidí nereagovalo a nešli do krytů, protože tomuto poplachu předcházelo několik desítek poplachů planých. Nálet si vyžádal 43 mrtvých, z toho 11 dětí a mladistvých, a 32 zraněných. Bomby zničily 23 domů a další stovku poškodily.
Bombardování vyvolalo strach a rozčarování, v novinách se o náletu psalo jako o teroristickém činu a nacisté jej využili ve své propagandistické kampani proti Spojencům. Na Pernštýnském náměstí zorganizovali veřejné smuteční rozloučení, kde lidé hajlovali nad vystavenými rakvemi.
Srpnový nálet – v poledne hořelo nebe
Pardubice tušily, že po červencovém nepovedeném náletu na Fantovku přijde další. Došlo k němu v poledne 24. srpna 1944. Z italských základen vzlétly americké bombardéry a mířily na Kolín a Pardubice. Letecké sirény se rozječely v 11:50 a první bomby dopadly na rafinérii ve 12:17.
Pumy dopadaly ve čtyřech vlnách, ale už po druhém náletu rafinérii zahalil kouř a další bomby tak dopadaly i do nedalekého Svítkova, Popkovic a Nových Jesenčan. Kromě rafinérie byl zasažen cukrovar, továrna Kapo, nádražní hala a obytné domy ve městě včetně veřejných krytů. Zcela zničeno bylo 83 domů a více než 600 domů bylo v různé míře poškozeno.
Hořící Fantovku si nedlouho po náletu přijel prohlédnout německý ministr Karl Hermann Frank. Rafinérie hořela několik dní a výroba benzínu se zcela zastavila. Během likvidace požáru došlo ve Fantovce k další zbytečné tragédii, kdy přes varování hasiči otevřeli dveře jedné z nádrží a následný výbuch jich sedm usmrtil.
Prosincový nálet – dívali jsme se z balkónu
Němci usilovali o rychlou opravu rafinérie, a protože jim chyběl dostatek pracovních sil, poslali na stavbu mladé lidi v rámci nucených prací. Když došlo ke spuštění zkušebního provozu, přiletěly 28. prosince 1944 krátce po poledni dvě bombardovací skupiny 15. letecké armády a dovršily zkázu rafinérie.
Pamětníci vypráví, že při tomto náletu nešli do krytu a spolu s rodiči ho pozorovali z balkónu rodinného domu. Údajně o něm věděli z vysílání zahraničního rozhlasu a byli si jistí, že tentokrát se Spojenci trefí.
I při tomto náletu umírali lidé. Zahynulo 6 osob a 16 bylo zraněno. Provoz v rafinérii pak už nebyl do konce války obnoven.
Americké Mustangy ještě jednou
Americké stíhačky P-51 Mustang se objevily nad Pardubicemi ještě v dubnu 1945, zaútočily na letiště, shodily pumový náklad a zase odletěly. K obětem na životech civilistů ani ztrátám na jejich majetku nedošlo.
Na závěr nutno připomenout, že když pamětníci hovoří o válce, vždy zmiňují dvě válečné tragédie – heydrichiádu a nálety. A srpnový nálet z roku 1944 je skutečně nejtragičtějším momentem, kdy během několika minut vyhasly životy 213 lidí.
Související
-
Pardubice si nálety z roku 1944 stále pamatují
Když pardubičtí pamětníci hovoří o válce, nemluví o obsazení ani osvobození, ale vždy o hrůzách heydrichiády a především o náletech z roku 1944.
-
-
Zmizelé židovské příběhy
Žili mezi námi, byli to naši sousedé, spolužáci, přátelé. Druhou světovou válku jich přežilo tak málo, že k obnově židovských obcí už v mnoha městech nemohlo dojít.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
