Skleněné desky vozil na motorce. Vychází další kniha zapomenutého fotografa

„Každodenní práce s lidmi mě samozřejmě poměrně dost vyčerpává. Únik do světa pohlednic a posléze tvorby knížky je relaxem, který potřebuju. Z těch obrázků čiší jakýsi poklid. Možná zdánlivý. Tu dobu si trochu idealizujeme. Přesto některé záběry působí velmi uklidňujícím dojmem,“ říká.

Technická kvalita

Josef Walter byl typickým fotografem doby začátku 20. století. Narodil se v roce 1881. Byl rodákem z Horní Orlice. „Po vyučení si otevřel fotoateliér v Králíkách, kde působil až do roku 1945. Tehdy podlehl těžké nemoci v nemocnici v Červené Vodě. Zachytil poměrně bouřlivou dobu zhruba 40 let první poloviny 20. století.“

Nová publikace Králíky a okolí na fotografiích a pohlednicích Josefa Waltera navazuje na úspěšný titul Králicko a Orlické hory na pohlednicích Josefa Waltera. „Ta vyšla před dvěma lety. Setkala se s poměrně dobrým ohlasem a navíc jsem měl ještě další materiál, proto jsem se pustil do knížky druhé.“ Přináší skoro 400 historických fotografií a pohlednic zachycujících město Králíky, jeho nejbližší okolí i výlety do Jeseníků.

„Když se člověk podívá na ty skleněné desky, na které se fotilo a zdigitalizuje si je, zjistí, že tam je neuvěřitelná hloubka ostrosti až po daleké horizonty. Díky tomu můžeme krásně vidět spoustu detailů. Na každý záběr byla jedna deska. Kromě nich fotografové nosili poměrně těžké přístroje, stativ a celou výbavu. V řadě míst se Walter dostával poměrně vysoko. Fotil třeba Králický Sněžník. Tam všude si musel dojít a všechno nést. Chodil pěšky, případně jel vlakem anebo na motocyklu. S těmi skleněnými deskami to na tehdejších cestách muselo být docela dobrodružné.“

Chybějící paměť

Walterovy pohlednice podle Gebouského nejsou tuctové. „On tomu dával něco víc. Jiný pohled, dokázal si počkat na světlo, dojít za zajímavým záběrem. Jeho pohlednice se vždycky něčím lišily. Poměrně záhy se etabloval jako velmi dobrý fotograf, který má na kontě celou řadu ocenění včetně zlaté medaile z mezinárodní výstavy v Paříži.“

Králíky byly německým městem. Říkalo se jim Grulich. „Proto jsme zvolili i německý překlad, aby byla přístupná taky případným potomkům odsunutých obyvatel. Kniha vyšla díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti. Většina nákladů je v jednotlivých obcích. K dispozici je taky v muzeu v Králíkách. Něco málo půjde do distribuční sítě klasických knihkupectví.“

Dílo zaplňuje to, co se ztratilo kvůli dějinným událostem vrcholícím odsunem tehdejšího německého obyvatelstva. „Přerušila se tak jakási kolektivní paměť, kdy se předávají vzpomínky z generace na generaci. Pohlednice jsou jednou z možností, jak tohle zase oživit.“

Proč není Josef Walter všeobecně známý? Vyjde nějaká další knížka s jeho fotkami? A na kterou pohlednici je sběratel nejvíc pyšný?