Sloupnici si oblíbil i Jirásek, do lihovaru chodil pro „knížky“

27. leden 2018
Obec Sloupnice z výšky

 Sloupnice patří k největším obcím na Litomyšlsku. Od jednoho konce ke druhému pojedete osm kilometrů. Návštěva Sloupnice stojí za to, kvůli zajímavým stavbám, romantickému okolí i řadě příběhů z její historie.

Kdo by hádal, že jméno získala Sloupnice podle sloupu, ten by se pletl. Název obce totiž vychází ze staroslověnštiny od slova slup, což je nádoba na chytání ryb. Zřejmě jich tehdy v potoce Bílá labuť, který obcí protéká, bylo opravdu hodně. Zároveň to ale potvrzuje skutečnost, že obec je opravdu velmi stará. Předpokládá se, že hojně osídlena byla jistě už ve 12. století. První písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1292, kdy král Václav II. daroval Sloupnici spolu s dalším panstvím cisterciánskému klášteru v Zbraslavi.

Kostel katolický i evangelický

Ve Sloupnici dnes žije okolo 1700 obyvatel. Obec se dělí na Horní a Dolní Sloupnici a patří k ní také osada Končiny a Džbánovec. Mají tam mimo jiné hned dva kostely. Současná podoba toho katolického zasvěceného sv. Mikuláši pochází z roku 1712. Hned vedle něj je také samostatná věž zvonice s hodinami, na které odbíjí čas cimbály. Přes věž se původně chodívalo do kostela a také se říká, že jde o pozůstatek někdejší ranně středověké tvrze.

Další kostel ve Sloupnici je evangelický, byl vystavěn nedlouho poté, co bylo tolerančním patentem na konci 18. století povoleno vyznávat i protestantskou víru. Mělo to v té době ale svá přísná pravidla, těmi se pak muselo řídit i třeba pohřbívání evangelíků. A na to mají ve Sloupnici také vzpomínku v podobě památníku v místě prvního evangelického hřbitova daleko za obcí.

Sokolovna, škola a Jiráskovy knížky

Nejoceňovanější stavbou Sloupnice a kulturní památkou je sokolovna z roku 1930. Navrhl ji uznávaný český architekt sloupnický rodák Vojtěch Vanický. Nejzdobnější stavba a zřejmě také největší dominanta Sloupnice je pak budova základní školy z roku 1914.  O její vznik se zasloužil i Alois Jirásek. V archivech školy se chlubí listinou, ve které se slavný spisovatel přimlouval, aby se byla ve Sloupnici budova nové školy počátkem 20. století vystavěla.

Zahálkův statek kam jezdil s oblibou Alois Jirásek, sedlák Zahálka se stal předlohou jeho divadelní hry Otec.

Alois Jirásek si Sloupnici zřejmě opravdu oblíbil, jezdil tam z Litomyšle pro mléko i maso k místním sedlákům, zvláště statkáři Zahálkovi, se kterým se přátelil. Ten se stal dokonce předlohou Jiráskovy divadelní hry Otec. Kromě Zahálkova statku navštěvoval slavný spisovatel rád také místní lihovar. Jezdíval tam prý pro „knížky“, jak s oblibou lahvinkám ze Sloupnice říkával.

Studánka a kaple v Končinách

Sloupnice má také velmi krásné okolí a vede tam řada turistických tras i cyklostezek. V zimě se tam pak dá vydat i po desítkách kilometrů tras na běžkách. Asi nejromantičtější částí obce je ale osada Končiny. Ta je rozdělena na dvě části a v té s číslem 2 se pak nachází také v minulosti velmi oblíbené poutní místo.

Na studánku v Končinách dohlíží sama Panna Marie Lurdská

Jitka Slezáková a Naďa Gutzerová u studánky v Končinách

Když vás někdo pošle do končin, dá se to vyložit různě. My jsme navštívili studánku u malebné osady Končiny na Litomyšlsku. Pramen vody je krásně průzračný a k napití lákají dva hrnky připravené pro žíznivé pocestné. Sama studánka je zasazená do ozdobného kamenného portálu. Nad ní se tyčí Kaple Panny Marie Lurdské.

Důvod, proč tam mířila procesí a proč jsou Končiny 2 dodnes cílem cest mnoha výletníků, je studánka s křišťálovou vodou. Věřilo se, že má léčivé až zázračné účinky. Na kopečku nad studánkou pak na konci 19. století postavili kapli Panny Marie Lurdské, křížovou cestu a v roce 1902 také portál s reliéfem sv. Václava. Tam jsou dnes pověšeny dva hrníčky, díky kterým se žíznivý výletník může ze studánky napít.

Spustit audio
autor: Šárka Rusnáková|zdroj: obec Sloupnice