Sourozenci Mudruňkovi pečují o odkaz svého strýce, unikátní sgrafita

3. prosinec 2020

Kdo umí, ten umí

Jejich strýcem byl slavný prvorepublikový malíř a grafik Alois Mudruňka. I když se také u Jiřího a Čestmíra Mudruňkových projevoval výtvarný talent, rozvíjet ho mohl jen Čestmír. Starší Jiří měl převzít rodný statek v Uhersku. Historie ale rozhodla jinak.

Příběh bratrů Jiřího a Čestmíra Mudruňkových a jejich rodu z Uherska na Pardubicku je vlastně příběhem 20. století. První republika znamenala pro jejich rodinu období rozkvětu. Otec vedl místní Sokol, pracoval v kampeličce a žil bohatým společenským životem.

Sedlák dělá z hnoje chleba a milostpán z hnoje chléb na zdi rodného domu Aloise Mudruňky|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Strýc Alois Mudruňka učil na uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl úspěšným malířem a grafikem, který například navrhl první papírovou dvacetikorunu Československa, podílel se i na vzniku dalších bankovek či poštovních známek. Ve 20. a 30. letech se pak realizoval také v rodném Uhersku sérií unikátních sgrafit na pěti z tamních domů.

Sedlák a sochař

Za první republiky, v 30. letech, se také narodili sourozenci Mudruňkovi. Šťastného dětství si ale neužívali příliš dlouho, nejprve do jejich životů vtrhla válka a hned na to smrt maminky. Jejich otec se nikdy neoženil a staral se sám o své tři děti, ale tím jejich trápení neskončilo. V pro český národ velmi složitém roce 1942 byl totiž gestapem zatčen a uvězněn na pardubickém zámečku. K tomu nejhoršímu nedošlo jen velkou náhodou, na přímluvu švagra lékaře se mu nakonec podařilo z vězení dostat.

Sgrafita Aloise Mudruňky na dnešní budově obecního úřadu a pošty|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Po válce přišel nádech jen na chvíli, záměr předat synovi Jiřímu rodinný grunt zkrachoval událostmi po únoru 1948. Otec i syn skončili v JZD, Jiří nesměl studovat, ale nakonec mu bylo povoleno vyučit se, jak sám říká, černému řemeslu. Mladší Čestmír odešel v 50. letech studovat kamenosochařství. Dostat se poté na vysokou školu ale s jeho původem nebylo jednoduché. Podařilo se mu to až na popáté.

Stal se pak ale uznávaným akademickým sochařem, například autorem sochy Gutha Jarkovského pro Olympijský výbor v muzeu v Lausanne. Žije od mládí v Praze, ale do Uherska se stále rád vrací. Míří tam nejen za rodinnou, ale také pomáhat restaurovat tamní památky, především sgrafita jeho strýce Aloise Mudruňky.

autor: Šárka Rusnáková