Spousta lidí si myslí, že jsem z Pardubic. Dostihová legenda začínala na kravách
Pochází z Moravy a bydlí na západě Čech. Největších úspěchů ale žokej Josef Váňa dosáhnul v Pardubicích. Dodnes ho tak mnozí právě s nimi propojují pupeční šňůrou.
„Jezdím tam maximálně na závody, třeba desetkrát do roka, případně za kamarády na ochutnávku vín a podobně,“ objasňuje. Čerstvý sedmdesátník si už zvykl na to, že je všeobecně známý: „Někdy to není až tak příjemné. Něco vyvedete, něco se nepovede a každý ví, že jste to udělal vy. Bylo by lepší být trochu víc inkognito. Přesto se s každým rád vyfotím. Nehraju si na náfuku. Jsem podle mě normální kluk.“
Osedlal ledacos
Váňa se narodil ve Zlíně a vyrůstal ve vesnici Slopné. „Chtěl jsem jezdit na všem, co mělo čtyři nohy a uneslo mě. Ale tenkrát tam prakticky žádný jezdecký kůň nebyl. Takže koza, prasata a nejvíc jsem si zajezdil na družstevních kravách. Pásl jsem je a ještě nebyly ohradníky. Abych se nemusel tolik honit, tak jsem měl ve stádu krávu, která se dala prutem řídit jako kůň. Pan živočichář ale zjistil, že krávy dojí méně, než by měly. Prasklo, že na kravách rajtujeme, a tak radši do JZD pořídil koně.“
A co následovalo? „Taťka instalatér si myslel, že budu pokračovat v jeho šlépějích. Ale ukecal jsem ho a nechal mě učit se koňskému řemeslu v Kladrubech nad Labem. Ze školy mě vyhodili asi měsíc před zkouškami kvůli morálnímu deliktu. Za něj jsem se nikdy nestyděl, protože jsem měl pravdu. Prožil jsem tam krásné roky a vrátil jsem se do Tlumačova.“
Pak odešel na vojnu a posléze se vrátil na Praděd, kde stavěl televizní vysílač a byl i šéfem lyžařských vleků. „Ke koním jsem se vrátil až někdy ve 27 letech. Přes zimu jsem míval 80 kilo, protože jsem jezdil na lyžích za horskou službu vysokohorské sjezdy. Za pár týdnů jsem vždycky shodil 15 kilo a mohl jsem jít na dostihy.“
Hodné koně mají jiní
Největším přáním jubilanta je, aby mohl co nejdéle jezdit na koni. „Denně jezdím dva nebo tři, podle potřeby. Většinou ty potvory, co holky nezvládají. Bez ježdění si nedovedu představit život. Hned mě bolí záda ze všech úrazů, které jsem za svou kariéru měl. Přeju si jezdit tak dlouho, dokud tady budu.“
Jak Josef Váňa oslavil 70. narozeniny? A jak moc odlišní byli Železník, Vronsky a Tiumen, se kterými dohromady posbíral 8 triumfů ve Velké pardubické? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Korok miloval Pardubice stejně jako já. Žokej Václav Chaloupka nedá na šampióna dopustit
Koně umí být vděční, udělat si legraci, těšit se z úspěchů. Čtyřnásobný vítěz Velké pardubické jim zasvětil celý svůj život.
-
Staří koně si nezaslouží jatka. Co dobrého mohou chovateli přinést? A jak se o ně starat?
Staří a nemocní lidé potřebují lásku, péči, teplo a vhodnou stravu, stejně jako všichni živí tvorové, včetně koní. Právě o přestárlé koně pečuje Soňa Navrátilová.
-
I koně můžou do vířivky. V Kolesách mají dokonce saunu
Nedaleko Kladrub nad Labem, v areálu dostihového závodiště Kolesa, vyrostlo speciální rehabilitační centrum pro koně. Je největší v Česku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
