Tak aspoň nahoře bez

Bazén Léčebných lázní Bohdaneč má délku 20 metrů a je hluboký 140 cm
Bazén Léčebných lázní Bohdaneč má délku 20 metrů a je hluboký 140 cm

Kdo byl v lázních, ví, že se tam pacienti rádi smějí. Všem se nám líbí pospolitost, která při našem společném smíchu vzniká. Smějeme se všichni. Mladí, staří, více či méně postižení, vozíčkáři i ti po běžných operacích.

Jednou jsme se scházeli na chodbě, na společné cvičení v bazénu, povídali jsme si a smáli se.

Pět minut před procedurou vyšla naše slovenská sestřička, cvičitelka na bazénu, a začala nám dávat razítka do našich lázeňských karet. S každým prohodila pár slov a poděkovala, že jsme jí podali rozevřenou kartu. Mluvila slovensky a já si její krásnou slovenštinu užívala, protože ji miluju a říkala jsem si, že je dobře, že je letos mezi personálem víc Slováků a Slovenek, než bylo před dvěma lety. A najednou slyším hlas jednoho mladého pacienta, kluka, který si o sobě myslí, že je vtipný, což si o něm nikdo jiný nemyslí.

„Klidně mluvte slovensky,“ řekl naší slovenské cvičitelce a ta se usmála.

„Vždyť přece mluvím slovensky.“

„Já jsem se totiž narodil ještě jako Čechoslovák,“ pokračoval Ten, který si myslí, že je vtipný. „Mně slovenština nevadí.“ Hlasitě se rozesmál, ale nikdo se k němu nepřidal.

Sestřička rozdávala pacientům razítka do lázeňských karet a Ten, který si myslí, že je vtipný, pokračoval.

„Mohla byste nás dneska cvičit na nudy!“ Opět se hlasitě zasmál a opět nikdo z nás nezareagoval, ale on si pořád nedal pokoj.

„Já bych šel hned na nudy. Klidně si dneska nevemu plavky.“

„To je váš problém,“ odpověděla mu sestřička a všichni jsme v jejím hlase pocítili lehkou podrážděnost.

„Tak vy byste nás taky mohla cvičit nahoře bez,“ vynesl eso Ten, který si myslí, že je vtipný a čekal, co mu sestřička odpoví.

„Na to zapomeňte,“ odsekla mu a v tu chvíli se ozval Ten, o kterém jsem si myslela, že není tak blbý.

„Měla byste to pro něj udělat, sestřičko,“ postavil se na stranu Toho, který si myslí, že je vtipný.

„A proč bych to dělala,“ odpověděla slovenská sestřička a bylo vidět, jak nedočkavě vyhlíží posledního pacienta, aby mu dala do karty razítko a pustila nás do šaten, odkud pomalu vycházela parta, co v bazénu cvičila před námi. Přání se jí splnilo, opozdilec dorazil, dala mu razítko, odemkla prázdné šatny a muži i ženy z naší skupiny, do nich napochodovali.

Měla jsem na sebe obrovský vztek za to, že jsem mlčela. Že jsme všichni mlčeli a nechali jsme Toho, který si myslí, že je vtipný i Toho, o kterém jsem si myslela, že není tak blbý, tu mladou slovenskou sestřičku primitivně urážet.

A pak mě napadlo, co řeknu příště. A ono takové příště určitě někdy bude, když ne letos, tak za rok nebo za dva, protože blbí pacienti se v lázních najdou vždycky.  Až zase někdo řekne, měla byste to pro něj udělat a cvičit nahoře bez, řeknu, a proč by to pro něj dělala sestřička? Řekněte své ženě, až za vámi v neděli přijede na návštěvu, ať se tady před mladým, svlékne do půl těla!