V čem je stáří naprosto nepřekonatelné

Dneska mi je o dva roky víc a ty dva roky jsem využila k tomu, abych o tom, v čem je stáří naprosto nepřekonatelné, mluvila s kamarády a se známými, blízkými i náhodnými, stejně starými nebo o něco staršími. Všichni mi dali za pravdu, že v tomhle je stáří opravdu naprosto nepřekonatelné. A všichni, se kterými jsem o tom mluvila, mi potvrdili, že je to také „potkalo“ kolem jejich sedmdesátky. Dřív to „nepotkalo“ nikoho. Takže něco na tom asi opravdu bude, co myslíte? A teď se už asi všichni ptáte, o čem mluvím, mám pravdu?

Jde o to, že kolem sedmdesátky si uvědomíme, že lepší to už nebude. A začneme si strašně přát, aby se to zastavilo. A když si něco přejeme opravdu hodně a žijeme aktivně, naše stárnutí se opravdu zastaví a ti mladší nás začnou „dohánět“, věkové rozdíly se stírají, máme společnou řeč, navzájem si rozumíme a obohacujeme se.

A tak jsem se rozhodla, že vzkážu něco mužům, kteří si chtějí vzít starší partnerky, a zároveň vzkážu něco ženám, které si chtějí vzít mladšího partnera.

… Mimochodem, mužům, kteří si berou dívky mladší o třicet i více let, ani dívkám, které si berou muže starší o třicet i více let, nic vzkazovat nebudu. Tyhle páry tady byly, jsou a budou. Na to jsme už zvyklí, ale pořád ještě nejsme zvyklí na to, aby si žena brala muže mladšího o pouhých deset let. Nejsme zvyklí na to, aby byl ženich mladší o deset let než jeho snoubenka!

Celý život jsem si říkala, proč je normální, když si chlap bere mladou holku a proč lidi pobouří, když si žena kolem čtyřicítky, chce vzít mladého muže? A tak se nedivte, že mě potěšilo, že v posledních dvou letech přibývá manželských párů, kdy je nevěsta starší než ženich o deset let. Vím, o čem píšu! Oddávám od roku 2011 a pokaždé jsem si při takové svatbě, kdy byla nevěsta starší než ženich, vzpomněla na stesky svých vrstevnic, tedy žen sedmdesátiletých, které ve svých třiceti či pětatřiceti milovaly muže, kteří byli mladší o deset let. Ti muži se s nimi chtěli oženit a mít děti! Ale ty ženy mi shodně a se smutkem přiznávaly, že se s nimi rozešly a vzaly si muže, kteří k nim věkově „pasovali“.

„Kdyby to bylo dneska,“ říkaly, „už nic neřeším. Vezmeme se, máme děti a pak spolu stárneme. Dneska totiž vím to, co jsem tehdy nevěděla! Je mi sedmdesát, a když ho potkám, oběma nám přijde, že jsme stejně staří. Že jsme se věkem dohnali...“

Tyto ženy nebyly ve svých životech, které si nakonec vybraly, nešťastné, ale přesto na svoji o tolik let mladší lásku, nikdy nezapomněly. A kdyby se dal čas vrátit, rozhodly by se dneska jinak. Rozhodly by se pro mládí, protože teď už ví, v čem je stáří naprosto nepřekonatelné!

Takže vy, ženy, které milujete mladšího partnera a jste mladším partnerem milovány, nebojte se ničeho a jděte do toho! Prožijete nádherné roky a než se nadějete, přijde doba, kdy se váš věkový rozdíl rozplyne, protože vás váš mladý partner „doběhne“! A totéž platí, samozřejmě, i o mužích! Ničeho se nebojte a jděte do toho!