S Beranem nebo s Blížencem?

Desítky rad, přísloví, zkušeností i hloupostí se na vás vyvalí, když hledáte na internetu radu, jak si najít ideálního partnera.

Moji milí posluchači, pokud tam také hledáte, už nehledejte! Vím, jak na to! Jestli chcete vědět, jak si vybrat ideálního partnera, mám pro vás radu, která je posvěcená mými zkušenostmi a věkem.

Určitě jste slyšeli, že někdo je skřivan, chodí spát s Večerníčkem a vstává brzy ráno, plný energie, která je zvukově poměrně nepříjemná a samozřejmě vzbudí sůvu! Ta naopak kolem dvacáté hodiny začíná žít, a proto by ráno ráda spala... Pravděpodobně už tušíte, jak moje rada zní.

Ano, skřivan ke skřivanovi, sůva k sůvě. Znám manželský pár, který je šťastný a vlastně pro to nic dělat nemusí. Jejich štěstí jednoznačně prospělo, že jsou oba sovy.

Já jsem také sova, což je v souladu s mojí prací u divadla, kde jsem zakotvila v osmnácti letech a kotvím tam stále. Představení a zájezdy mi nikdy nevadily a zkoušky od deseti hodin už vůbec ne! Ranního spánku jsem si užívala do sytosti, nicméně po narození dětí jsem se musela stát i skřivanem, což je osud mnoha matek - sůviček. Ale to se dalo přežít. Problém byl jinde.

Přiznám se, že jsem na začátku našeho vztahu s panem Fuchsem, nepátrala po tom, jestli je sůva nebo skřivan. Když jsme spolu začali bydlet, a já se ráno probudila, pan Fuchs ležel vedle mě, opřený o loket a pozoroval mě.

Neumíte si představit, jak mi to lichotilo! Říkala jsem si, probudil se přede mnou a okouzleně pozoruje, jak spím!

Až později jsem pochopila, že to bylo úplně jinak! Byli jsme tehdy na začátku vztahu! Pan Fuchs nemohl ráno vyskočit z postele a svou skřivánčí energií vyhnat z postele i mě, sůvu! Tehdy mi ještě nemohl vysvětlovat, že je ráno, a ráno se vstává a něco se dělá! Je krásný den a venku je slunce! A i kdyby slunce nebylo, prostě se vstává, protože je ráno!!!

A tak jsem se poměrně rychle musela změnit ve skřivánka, protože vedle mě už neležel pan Fuchs, okouzlený svou spící ženou, ale po bytě se šmrdolil skřivan, plný ranní energie.

A jak to bylo večer? Klidně si čti, řekl mi můj skřivan, zachumlal se do peřiny a já se spokojeně začetla. Za pět minut se začal převalovat. Mám zhasnout, zeptala jsem se, a když odpověděl, ne, klidně si čti, a převaloval se dál, zhasla jsem lampičku a než jsem usnula, říkala jsem si, kniha mi neuteče.

Když se zeptal, budeme se večer dívat na televizi, na dvojce je pěkný film, souhlasila jsem. Zatímco já se nadšeně dívala, pan Fuchs usnul a brzy se opakovalo totéž, co s lampičkou a s knihou.

No co, říkala jsem si do tmy ložnice, však ten film budou určitě někdy opakovat. A měla jsem pravdu. Po letech jsem se všech filmů dočkala, ve svém pokoji a u své televize. Když totiž děti vyrazily do světa, jeden volný pokoj jsem si obsadila pro sebe.

Nicméně, můj neúnavný skřivan mě stejně každé ráno vzbudil! Přišel do mého pokoje, vytáhl žaluzie, rozsvítil akvárium a začal mi vypravovat, co se mu zdálo, a tato jeho skřivánčí nadvláda trvala dalších mnoho let, abych se nakonec dočkala šťastného konce.

Toho mého skřivana se mi totiž nakonec podařilo ukočírovat na únosnou míru v době, kdy jsme oslavili rubínovou svatbu...