Včelař, fotograf, spisovatel, sběratel, kuchař... Evžen Báchor na nudu nemá čas ani v důchodu

22. prosinec 2022

Včelař a učitel včelařství, pardubický patriot, fotograf, spisovatel, sběratel hodin, řezbář, opravář starých motorek, kuchař.… To je výčet koníčků Evžena Báchora, kterého posluchači Českého rozhlasu Pardubice znají hlavně jako pardubického včelaře.

Možná jste ale nevěděli, že má za sebou téměř šedesát fotografických výstav doma i v zahraničí, desítky knih, stovky vyřezaných misek a dalších výrobků ze dřeva, možná tisíce figurek vyrobených ze včelího vosku. Na stěnách jeho domu visí stovky prvorepublikových hodin a v dílně čeká na opravu starý motocykl.

Evžen Báchor je sice už v důchodu, ale právě díky těmto koníčkům nezná slovo nuda. Možná snad jen na vaření si čas udělá, jak se přesvědčila redaktorka Jitka Slezáková, která byla pohoštěna vynikající rajskou podle receptu maminky Evžena Báchora.

„Pocházím z Krkonoš a máma mi říkala: pamatuj si, že chlap se musí naučit vařit, protože nikdy neví, jakou ženu si koupí. Ta slova jsem si vzal k srdci a učil jsem se od mámy, která vařila dobrá česká jídla. Dnes jsem důchodce a rád uvařím pro svou ženu, která ještě chodí do práce, a je ráda, že si doma může odpočinout,“ říká Evžen Báchor.

Včel se dřív bál, proto zkusil čmeláky

Evžen Báchor vypravuje o svých zálibách velmi poutavě. A skoro vždy začíná vzpomínkami na dětství, které prožil v krásné přírodě Krkonoš.

„Už jako kluk jsem se zajímal o blanokřídlý hmyz. Ale včel jsem se šíleně bál. Tak jsem zkusil čmeláky. Vzal jsem si prostě lopatku a hledal jsem čmeláky. Skutečně jsem je v zemi našel, vyrobil jsem si bedýnku, hnízdo i s královnou jsem si vykopal, dal do bedýnky trochu medu a koudele a představte si, že se jim tam líbilo.“

Ale ze včel měl Evžen pořád respekt. V patnácti jezdil motokrosové závody, postavil si terénní stroj, na včely zapomněl. Až jednou přišel k plotu jejich domu místní zubař a renesanční osobnost, kterou všichni v obci obdivovali.

„Já byl venku a čistil jsem si motorku a on na mě zavolal: Hochu, pojď sem. Už dlouho na tebe koukám, z tebe by byl výborný včelař. Vidíš, támhle je opuštěný včelín, majitel zemřel, je tam dvanáct úlů. Když těm včelám nepomůžeme, tak zahynou. Další den jsme se tam spolu sešli, a od té doby už jsem včely neopustil. Nakoupil jsem si knížky, učil jsem se a učím se dodnes,“ vypráví včelař Báchor.

Včelařství není jen o stáčení medu

Evžen Báchor začínal s dvanácti včelstvy, za čas se dostal na počet sto padesát. V každém úlu je ve vrcholné době – tedy v červnu – kolem sta tisíc včel. Pardubický včelař Evžen Báchor spotřebuje tři tuny cukru za sezónu.

„Včelařství zahrnuje několik činností. Je to chov včel, medobraní – zpracování medu, vytočení a uchování, následuje zimní očista. Právě teď zpracováváme včelí produkty, med šetrně zpracováváme, máme na to speciální zařízení na rozpouštění medu. Zahřát se musí jen do třiceti stupňů, zákazník si ochutná a hned mu vybraný med natočím před jeho očima. Letos byla dobrá sezóna, med ještě máme. Po dlouhých sedmi hladových letech byl konečně normální rok,“ pochvaluje si včelař.

Sbírka prvorepublikových hodin

Kienzel, to je značka německých prvorepublikových hodin. Evžen Báchor jich má kolem dvou set.

„Ty hodiny vypadají, že jsou všechny stejné. Je to produkce z roku 1932 a 1945. Majitel německé firmy udělal filiálku v Chomutově. Tam je montoval a pak do konce války i vyráběl. Ve filmech ze 30. letech vidíte všude právě tyhle hodiny. Mají v sobě kus historie a pro mě je v tom obrovské kouzlo. Mám celý výrobní program. Byl jsem dokonce v té chomutovské fabrice a mluvil s lidmi, kteří tam kdysi pracovali. Mám ke každým hodinám rodný list,“ popisuje nadšeně Evžen Báchor.

Evžen Báchor fotografuje nejraději koně a motorky v pohybu. Chcete vědět víc? Poslechněte si záznam pořadu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.