Z věží do podzemí Ústí nad Orlicí

Pohled z kostela na okolní hory, Andrlův Chlum, faru pod kostelem a sochu sv. Petra

Přestože podzemí Ústí nad Orlicí není rozsáhlé, skrývá mnohá tajemství. Třeba desítky studánek ve sklepeních v centru s průzračně čistou vodou. Z věží je pak ještě krásnější pohled na celé město i okolní po celou zimu romanticky zasněžené kopce.

Jeden z nejhezčích výhledů v Ústí nad Orlicí je z věže kostela Nanebevzetí Panny Marie. Věž měří přes 50 metrů. V pozdně barokní církevní stavbě z druhé poloviny 18. století pak najdete ještě minimálně o 300 let starší obraz ústecké Madonny, ke kterému se váží legendy o zázracích. Byl totiž součástí inventáře původního dřevěného kostela a zachránil tam prý občany před vpádem krvelačných Švédů. Dodnes si „oušťáci“ pořizují kopie obrazu, aby strážil jejich domy. A ve věži kostela je hned pět zvonů, na které se stále ještě zvoní ručně.

Věže a věžičky ústeckých vil

Další věží, která nabízí zajímavý výhled, je ta na jedné z nejkrásnějších secesních vil v našem kraji. Tu si počátkem 20. století v Ústí nechal postavit úspěšný textilní továrník Florian Hernych. Dnes v ní sídlí Městské muzeum. Stojí na jednom z nejvyšších míst Ústí a je z něj vidět na celé město a okolí do všech stran. Díky této vyhlídce je také možné si prohlédnout unikátní detaily Hernychovy vily. Třeba sochu svatého Floriána v jednom z jejích šítů. Tedy jmenovce majitele domu a ochránce před požáry, který z výšky bedlivě sleduje také místa, kde stávala textilka.

Hernychova vila má hned dvě věžičky

Za návštěvu pak stojí také věž a především budova, která je spojena s další slavnou osobností Ústí nad Orlicí. Je to takzvaná Pindulka, jak se říkalo hostinci, který na tomto místě stával, než dům v roce 1880 nechal přestavět význačný technik, cukrovarník a kulturní činitel František Egerle. Podle návrhu ústeckého stavitele Jana Nováka vznikla krásná neoklasicistní stavba s věžičkou, ze které se dá zhlédnout jak centrum města, tak také okolní kopce. Škoda jen, že původní zástavbu z jedné strany nahradilo panelákové sídliště.

Studánky a kalich ve sklepení

Ústí nad Orlicí je vystavěno na vodě, říká se. Že bude na tomto tvrzení něco pravdy, o tom se dá přesvědčit i ve sklepeních domů v centru, které pochází přinejmenším ze 17. století. Nachází se v nich totiž desítky studánek často až s průzračně čistou vodou. Odkud teče? Nikdo neví. Zkrátka vyvěrá někde z útrob domů a zřejmě stéká z kopců, na kterých město stojí. Každopádně možná i díky této skutečnosti se občané Ústí prý mohou pochlubit tím, že jim z kohoutků teče opravdu chutná voda.

Ještě o několik století starší je pak sklep pod nejstarší budovou v Ústí. Pochází zřejmě z přelomu 15. a 16. století a společně s domem si ho tam tehdy postavili věřící Jednoty bratrské. Ta byla sice oficiálně zakázána, ale podporovali ji mocní pardubičtí Pernštejnové. Svoji modlitebnu museli, stejně jako naši zemi, bratři opustit po Bílé Hoře.

Zřejmě do sklepení pak ukryli vzácný kalich z nejstarších dob Jednoty. Ten o něco později našel další majitel domu a předal ho katolické církvi. Kalich se pak vrátil zpět koncem 20. století. Tehdy jej současnému kazateli Jednoty bratrské přinesl na důkaz vzájemného smíření děkan ústeckého katolického kostela.

Související