Zámek v Litomyšli se chlubí dvacítkou. Letos jí patří celý rok

„Pořádáme fotosoutěž na téma Renesanční inspirace zámku v Litomyšli. Už jsme měli květinovou výstavu. Připravujeme letní expozici, která propojí klasický oděv v podobě lidových krojů a renesanční odívání. To často vychází z jednotlivých oděvních vzorů. A konečně 7. září bude národní zahájení Dnů evropského dědictví a s ním spojená Italská slavnost. Půjde o oslavu Itálie coby kolébky renesance.“

Jen houšť takových památek

Zámek a budovy k němu patřící se dostal na seznam Světového dědictví UNESCO 4. prosince 1999. Oficiálně jde o příklad vzácné ukázky úpravy italského renesančního paláce pro podmínky zaalpských zemí. „Architektura byla přizpůsobená chladnějšímu klimatu a prostředí. Některé prvky jako otevřené arkády jsou oblíbenou částí zámeckých zaměstnanců. V zimě se rádi věnují vyhazování metráků sněhu z nich,“ dodává s úsměvem Kalová.

Stavba zůstává na seznamu první a zatím poslední hmotnou památkou v Pardubickém kraji. Nemohlo by Litomyšli uškodit, kdyby se jednou situace změnila? „Naopak by nám to velmi pomohlo. Kdyby bylo památek UNESCO poblíž víc, mohli bychom z toho vzájemně profitovat. Víme, že třeba turisté z Asie velmi často spojují návštěvu litomyšlského zámku a Olomouce anebo Brna. Není to konkurence, spíš si pomáháme.“

Smetanka je svátek

Léto ve městě tradičně otevírá festival Smetanova Litomyšl. Letos potrvá od 13. června do 7. července. Podle kastelánky nemá zásadní vliv na prohlídky. „Za ty roky máme vychytané veškeré průchody, zábrany, abychom co nejméně omezovali návštěvnický provoz. Jenom zámek teď není tak úplně fotogenický, protože se musí nejdřív navézt tuny konstrukcí. Ale i místní se chodí dívat, jak se všechno staví. Jde o jednu z největších akcí, kterou spolupořádáme.“

Zdeňka Kalová|foto: Honza Ptáček

O prázdninách pak můžou turisté zkusit stavební prohlídky po soukromých pokojích. „Dřív byl zámek obytným domem. Žilo tam i služebnictvo. Museli se starat o jednotlivé místnosti bez techniky a moderního vybavení. Povedlo se nám dokončit restaurování dvou pokojů. Restaurovali jsme taky mobiliář, nábytek z depozitářů.“

Jak říká Kalová, když podle archivních záznamů na zámek počátkem 18. století přijela rodina druhých majitelů, přivezla si 15 osobních sluhů. „Dalších 30 lidí zajišťovalo chod samotného zámku. V krbech a kamnech se protopily tři metráky dřeva za týden, spotřebovalo se 1 100 litrů vody. Budeme se věnovat změnám funkce jednotlivých pokojů. Třeba splachovací toaleta se v aristokratických domech prosadila až koncem 19. století.“