Ženy nevědí, co chtějí…

Úplně by totiž stačilo, kdyby napsal „některé“ ženy nevědí, co chtějí – potom bych s ním ráda souhlasila. Některé ženy opravdu nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. A jelikož jsem si jistá, že jsou takové odpradávna, je úplně jedno, ve kterém století žijí! Vsadím se, že i některé ženy lovců mamutů nevěděly, co chtějí a nedaly pokoj, dokud to nedostaly, a možná právě díky těmto ženám, vymysleli jejich muži - aby od nich měli konečně pokoj - známé pasti na mamuty, hluboké jámy, zamaskované větvemi, do kterých mamuti nečekaně žuchli a už se z nich nikdy živí nedostali.

Ale myslím si, že Oscar Wilde velmi dobře věděl, jak to se ženami opravdu je, i když to napsal takhle. Byl přece gay, a ženy znal jako své boty. Věděl, že opravdu jenom některé ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Věděl, že většina žen ví moc dobře, co chce.

Ale zároveň také moc dobře věděl, co by se stalo, kdyby řekl, že „některé“ ženy nevědí, co chtějí. Muži by se okamžitě naštvali. Cože? Některé? Tak Wilde nám chce říct, že jenom některé ženy nevědí, co chtějí? To znamená, že všechny ostatní ženy vědí moc dobře, co chtějí? A nedají pokoj, dokud to nedostanou?! To znamená, že i ta moje ví moc dobře, co chce? Že i ta moje se mnou nenápadně oře?!

Kdepak, tohle tvrzení by Oscarovi u tehdejších mužů, neprošlo. Vzali by jeho bonmot jako zákeřný útok na svou autoritu a to Oscar Wilde moc dobře věděl.

A protože znal nejenom ženy, ale znal dobře i muže, zahrál raději do noty mužům, a ženy roztomile „potopil“, jak měl, ostatně, ve zvyku. Všechny jste stejné slepice, nevíte, co chcete a otravujete, abyste to dostaly! Ale nechme Oscara Wilda klidně spát a pojďme dál.

Čas běžel, společnost se měnila, a dneska si už můžeme beze strachu a na rovinu říct, co my, ženy, o sobě velmi dobře víme.

Ano, některé ženy opravdu nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou, ale většina žen ví moc dobře, co chce. A když tyto ženy vědí, co chtějí, může se někdo divit, že nedají pokoj, dokud to nedostanou?

Řečeno současným slovníkem: Jdou si tvrdě za svým, a to, za čím tvrdě jdou, jsou většinou muži. Na muže většina žen rafinovaně líčí dokonalé pasti, které se až podezřele podobají hlubokým jámám na mamuty! A pokud si myslíte, že ženám, které nalíčily past, stačí, když do ní muž, kterého si vybraly, žuchne, a že už pak dají pokoj, mýlíte se. Žuchnutí do pasti je teprve začátek. Ženy sice mají muže, kterého chtěly, a který přesně podle plánu žuchnul do pasti, ale ve svém chtění, pokračují dál a přejí si prstýnek, náramek, boty, kabelku, kožich, auto, dům…

Když ženy, které vědí, co chtějí, tohle všechno mají, a je i po velkolepé svatbě, přijde i dítě, někdy dokonce děti dvě. A pak už všichni žijí šťastně až do smrti…

Ano, v pohádkách žijí šťastně až do smrti. Ale v reálném životě si tyto ženy, které mají všechno, co chtěly, nedají pokoj, nežijí šťastně až do smrti, ale začnou si vymýšlet.

Když je jejich muž málo doma, chtějí, aby byl doma víc. Když je doma, chtějí, aby byl víc pryč. Když se jich ptá, kde byla, s kým, co dělala celý den, chtějí, aby se radši na nic neptal. Když se jich na nic neptá, mají pocit, že je už nemiluje…

Milý Oscare Wilde, víš, jak bych tvůj bonmot řekla dneska, já?
Některé ženy opravdu nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, ani když to dostanou…