Židovské vzpomínky z Chrudimi
Celá rodina Adlerova odešla v prosinci 1942 do transportu. Měli dvě malé děti, devítiletou Blanku a čtyřletého Jiříka. I jejich jména jsou na seznamech obětí z Osvětimi. V devadesátých letech se ale v Chrudimi objevil neznámý muž z Německa, který se zajímal o osud této rodiny. Domníval se, že on je Jiří Adler, kterého strýc vytáhl z transportu do Osvětimi a poslal do německé rodiny k převýchově.
Z 87 chrudimských Židů se jich po válce vrátilo jen sedm. Ostatní zahynuli v osvětimských krematoriích. Od roku 2012 je na židovském hřbitově v Chrudimi památník holocaustu, který židovské oběti připomíná. Další památka bude přímo před domem rodiny Adlerových. Do dlažby zde bude zapuštěno 5 takzvaných Stolpersteinů (česky kamenů zmizelých). To jsou dlažební kostky s mosazným povrchem se jmény a daty narození židovských obětí, které v daném místě žily. Původně šlo o projekt německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil v roce 1992 v Kolíně nad Rýnem a pokládá je dodnes po celé Evropě. Od roku 2008 jsou Stolpersteiny i v České republice.
V Chrudimi synagoga nebyla, pouze modlitebna
Protože byla Chrudim královské město, Židé zde až do roku 1848 nesměli kupovat domy. Proto vytvářely početné komunity v okolních obcích, kde jim byla vrchnost příznivěji nakloněna. V Heřmanově Městci, Luži nebo Hroubovicích.
To je i případ Chrasti, která sice byla sídlem královéhradeckých biskupů, ti ale židovskou komunitu podporovali. Díky tomu se ve městě v druhé polovině 19. století zdatně rozvíjel průmysl, který byl právě v rukách židovských rodin.
Jedna z nejvlivnějších byla rozvětvená rodina Heislerových. Manželé Sára a Moses se původně zabývali obchodem, jejich tři synové Josef, Jácob a Jindřich ale založili tři velké firmy na výrobu cigaretových špiček a doutníků, závod na zpracování lidských vlasů a dílnu, kde se šilo dámské prádlo.
Heislerova voda zachránila za války spousty životů
Jeden z Heislerových podniků se specializoval na výrobu peroxidu vodíku. Za první světové války získal Robert Heisler státní zakázku a jako dvorní dodavatel dovážel tuto desinfekce v padesátilitrových skleněných demižonech na všechny části fronty. Tato desinfekce si vysloužila pojmenování Heislerova voda. Po válce se tento chemický závod zdárně rozvíjel, pro farmaceutický trh vyráběl ženské hormony a opiáty z českého máku.
Všechny Heislerovy firmy se staly základem pro poválečný průmysl. Z těchto fabrik vznikly pozdější Evona a Elitka. Z dílny nazpracování lidských vlasů vznikla divadelní služba a z továrny na cigaretové špičky vznikla chemická továrna.
Z Raubowitz se staly Hroubovice
Obec Raubowitz měla v polovině devatenáctého století polovinu obyvatelstva židovského původu. Byla zde německá židovská škola a také synagoga. Ani jedna stavba se bohužel nedochovala, v havarijním stavu byly obě zbourány v sedmdesátých letech minulého století. Přitom synagoga byla evropskou raritou, měla netypickou věžičku s cibulovitým zakončením a dokonce s hodinami.
Většina židovského obyvatelstva se z vesnice odstěhovala po uvolnění poměrů na konci 19.století. Až do druhé světové války ale vlastnili největší místní továrny a zaměstnávali mnoho lidí. Obec přijala po válce český název Hroubovice a židovskou minulost připomíná už jen židovský hřbitov.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
