Zmizelé židovské příběhy
Katscherovi utekli před nacisty do Chrasti, holokaust je přesto dostihl
V Chrasti v Tyršově ulici čp. 91 položili kameníci tři Stolpersteiny. Tyto mosazné dlažební kostky připomínají, že v tomto domě žili Paula a Arnold Kačerovi se synem Viktorem. Nacistický režim je v prosinci 1942 donutil Chrast opustit a poslal je na tragickou cestu přes Terezín do Osvětimi.
Rodina Katscherova přišla do chrudimského kraje na konci 18. století. Do vesnice Zájezdec se přistěhoval potulný řezník Isak Katscher. Jeden z jeho synů Salomon se později přestěhoval do Holic a přímo ve městě si otevřel kožedělnou dílnu a továrnu na výrobu obuvi. Stejnému oboru se věnoval Salomonův syn Ignác, ten přesídlil do Skutče a založil faktorství zaměřené také na výrobu obuvi. S rodinou se později přestěhoval do Chrudimi a následně do Heřmanova Městce.
Dalším pokračovatelem rodu Katscherových byl nejstarší syn Arnold. Ten vystudoval chrudimské gymnázium a později práva v Praze. Jako koncipient nastoupil k soudu ve Znojmě, kde si namluvil židovskou dívku Pavlu Fuchsovou, s kterou se později oženil. Jeho manželka byla ze zámožné rodiny, jejíž aktivity se točily kolem výroby a prodeje proslavených znojemských okurek. Manželům Katscherovým se narodil jediný syn Viktor.
Za první světové války byl Arnold Katscher mobilizován, nebyl ovšem vzhledem k věku a profesi poslán na frontu, ale k vojenskému soudu. Po válce se vrátil k svému civilnímu zaměstnání a rodina žila v klidu ve Znojmě až do konce září roku 1938.
Útěk před nacisty do vnitrozemí
Po záboru Sudet se jako židovská rodina z bezpečnostních důvodů rozhodli opustit město a zamířili do bezpečnějšího vnitrozemí. Útočiště našli u rodičů Arnoldovy sestry Hedviky, která se provdala do Chrasti do továrnické rodiny Heislerových. Zde Katscherovi žili až do března 1939, kdy byli otec se synem (Arnold s Viktorem) zatčeni v akci Gitter a uvězněni nejprve v chrudimském a později pardubickém vězení. Po několika týdnech je sice propustili, ale klidu Katscherovi nedošli. V prosinci 1942 museli s ostatními místními židy nastoupit do transportních vlaků, které je dovezly do Terezína.
V terezínském ghettu se maminka Hedvika zranila a kvůli nedostatečné lékařské péči zemřela na otravu krve. Otec Arnold v ghettu zůstal až do konce války a dočkal se osvobození. Viktora Katschera poslali jedním z dalších transportů dál do Osvětimi, kde prošel selekcí a byl vybrán do pracovní skupiny na odklízení trosek po spojeneckých náletech do Schwarzheide. Osvobození se dočkal během pochodu smrti.
Katscherovi by válku jen těžko přežili, kdyby je nepodporovala Viktorova dívka Marie Jeníčková. Do Terezína a později dalších táborů vytrvale posílala balíčky s potravinami. Po válce se Viktor s Marií v Chrasti šťastně shledali a uzavřeli sňatek manželský. Dohodli se na změně příjmení a začali používat jeho českou verzi - Kačerovi.
Kačerovým se narodila dcera Milena
Do Znojma se Kačerovi vrátit nemohli, neboť jejich dům byl zničen během bombardování. Viktor dostal místo podnikového právníka v Aši, kam se manželé přestěhovali i s dědečkem Arturem. V Aši se v roce 1946 manželům Kačerovým narodila dcera Milena.
Arnold Kačer zemřel v roce 1954 a pochován je na židovském hřbitově v Heřmanově Městci. Na pomníku Kačerových je kromě Arturova jména vyryto i jméno jeho manželky Pauly, která zemřela v Terezíně.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
