220 let pořád stejně. V Ústí nad Orlicí drží dlouhou hudební tradici
Doprovod k bohoslužbám, věkově pestrá sestava a zavazující historie. Tyhle prvky charakterizují Cecilskou hudební jednotu, která funguje nepřetržitě od roku 1803.
„Společnost vznikla k pěstování kostelní hudby. Nejdřív měla 33 členů. Dřív mezi ně patřili i Jaroslav Kocian, Josef Bohuslav Foerster, Petr Eben a další. Zpíváme hodně často během bohoslužeb, koncertně spíš sporadicky. Jsme chrámový sbor. Zajímá nás liturgická hudba,“ přibližuje umělecká vedoucí Cecílie Pecháčková.
Členové na čekané
Teď jednota vyhlíží svátek svaté Cecílie připadající na 22. listopadu. „Sejdeme se, pozveme i bývalé členy. Po slavnostní bohoslužbě následuje Valná hromada. Její podobu určují původní stanovy, které dodržujeme. Podává se dršťková polévka, následuje přijímání nových členů, pozdravy, diskuze a volná zábava. Hledáme hlavně mužské hlasy. Každý aktivní člen ale musí projít roční kandidaturou. Řádné členy přijímáme až po této zkušební lhůtě. Snažíme se, abychom tam měli malé děti, které chodí na zkoušky a postupně se zapojují. Nejmladší aktivní člence je 13 let a nejstaršímu členovi 79. Myslím si, že jsme dobrá parta, jezdíme spolu na soustředění a je legrace.“
Cecilská hudební jednota taky od roku 1996 pořádá pravidelný podzimní Festival duchovní hudby svaté Cecílie pro chrámové sbory a varhaníky.
Je těžké řídit chrámový sbor a zároveň hrát na varhany? Musí si sama hudebnice svůj nástroj třeba šroubovákem mechanicky upravovat? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
