Berušky z Číny pronikají do českých domácností. Klidně je vyhoďte, radí entomolog
Světlé a prosluněné fasády domů lákají slunéčka východní, kterým se také říká čínské berušky. Běžně v krajině vyhledávají štěrbiny ve skalách nebo dutiny stromů, kde by se mohly schovat před mrazem. A přesně to hledají i v mezerách okenních rámů, kam se stěhují po stovkách.
„Jenže problém je v tom, že doma v zimě topíme, takže slunéčka ani další hmyz nemá šanci na přežití. Nemusíte mít černé svědomí, když je vyhodíte, třeba si najdou ještě přirozený úkryt,“ říká entomolog Vít Bureš.
Vroubenka americká může i postrašit
Velmi často se teď v domácnostech setkáváme s hmyzem nepůvodním, ať už je to slunéčko východní nebo vroubenka americká. „Vroubenka americká je velká ploštice, která páchne a vydává trochu strašidelný zvuk, lidé se mohou vylekat, když se ozve třeba v ložnici uprostřed noci. Vroubenky ani slunéčka východní nejsou nebezpečné pro člověka, ale jsou hrozbou pro původní faunu,“ konstatuje entomolog.
Stejně jako v rostlinné říši vytlačují cizí invazivní druhy ty české, podobně je to u živočichů. Slunéčka východní vytlačila slunéčka dvojtečná, která v české krajině skoro nemáme. Slunéčka sedmitečná ještě můžeme vidět, ale mnohem méně, než si je pamatujeme například z dětství. „Slunéčka východní berou těm našim potravu a obsazují úkryty, dokonce je požírají. Predační tlak slunéček z východu je poměrně velký,“ říká Vít Bureš.
Může za to globalizace
Tyto invaze hmyzu z ciziny nesouvisí podle Víta Bureše tolik s globálním oteplováním, spíše s globalizací. Slunéčka východní si přivezli lidé do Evropy proto, aby ve sklenících tyto berušky likvidovaly mšice, což úspěšně dělaly. Jenže ze skleníků se velmi rychle dostaly do přírody a zalíbilo se jim u nás.
Drvodělka, pískorybka, dlouhozobka, dlouhososka - znáte je? Poslechněte si o nich víc v záznamu pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
