Bohdanečský hřbitov má svůj malý Slavín
V Lázních Bohdaneč odpočívá básník nebo zakladatel slavných lázní. Najdete tam i první práci architekta Josefa Gočára.
Bohdanečské hřbitovy se skládají ze tří částí. Starého hřbitova, nového hřbitova a urnového háje. Starý hřbitov vznikl kolem kaple sv. Jiří na přelomu 17. a 18. století. Je obehnán kamennou zdí a působivou bránu hřbitova tvoří patrová hranolovitá zvonice.
Tzv. „bohdanečský slavín“ tvoří hroby zdejších rodáků a osobností. Najdete tu náhrobek básníka J. J. Langera, spisovatelů K. Šípka a J. E. Kosiny, komponisty a dirigenta J. Vogela, Samozřejmě také rodinný hrob Veselých, v němž odpočívá zakladatel lázní J. Veselý a zajímavý je také náhrobek rodičů architekta J. Gočára.
Své manželce věnoval půvabný náhrobek
Řada náhrobků na bohdanečském hřbitově stojí za bližší prohlédnutí, zejména z pohledu estetiky a historie funerálního umění. K takovým rozhodně patří náhrobek Marie Magdaleny Kučerové, manželky magisterského rady Františka Kučery.
Pískovcový náhrobek v podobě „piramitu“ (jak útvar náhrobku nazývá doprovodný vytesaný nápis) s pozoruhodnou kumulací se zánikem života spojovaných symbolických motivů nechal pořídit vdovec František Kučera, magistrátní rada města Bohdanče, na památku své milované choti Marie Magdalény, jež skonala v prosinci 1814 v mladistvém věku sedmadvaceti let.
„Z nízkého hranolu vyrůstá jehlancový obelisk, jehož čelní stranu zaplňuje ležící a o lebku se loktem opírající ženská figura, kolem níž se obtáčí mytický had Urobos zakousnutý do vlastního ocasu, odvěký symbol nepřerušeného koloběhu života a smrti,“ vysvětluje Pavel Panoch z Ústavu historických věd Univerzity Pardubice.
„V koruně největšího ze skupinky tří reliéfně pojednaných stromů sedí sova. Nad hlavou věčný spánek spící ženy je zpodobněna růže se zlomeným stonkem. V horní části pyramitu (pro starší epochy dějin pyramida evokovala kvality neporušenosti a věčnosti), výjev doplňují okřídlené andílčí hlavičky a symbol Božího oka, vepsaný do rovnostranného trojúhelníku, tradičního znaku Nejsvětější Trojice, podloženého paprsčitou svatozáří,“ přibližuje Pavel Panoch.
Hrob jako Gočárova školní práce
Život Josefa Gočára (1880–1945) je s Lázněmi Bohdaneč úzce spjatý. Narodil se v Semíně, rodina se ale přestěhovala do blízké Bohdanče, kde Gočárův otec působil jako pivovarský sládek. Od roku 1892 Josef Gočár studoval na nižší reálce v Pardubicích, v letech 1902–1905 pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Ještě v době studií v roce 1904 Josef Gočár navrhl rodinnou hrobku Gočárových a Gastgebových na bohdanečském hřbitově. „Byla to školní práce na Uměleckoprůmyslové škole, kde Josef Gočár studoval v ateliéru Jana Kotěry a později jako žák jeho speciální školy,“ uvádí Pavel Panoch. Podoba hrobu už předznamenává jeho pozdější styl a nese v sobě rysy kubistické estetiky.
Jan Veselý z Bohdanče
V Lázních Bohdaneč se nachází největší lázeňský komplex v Pardubickém kraji. První klienty léčebné lázně přivítaly už v roce 1897. Příběh založení lázní ale svým způsobem začíná v Libišanech, kde měl v druhé polovině 19. století pronajaté polnosti statkář František Veselý. Měl šest synů a jeden z nich, Jan Veselý, se stal vodohospodářem.
Jan Veselý věděl, že místní lidé používají vyschlé slatinné bahno k tomu, aby si s ním doma zatopili. V té době už ale byly známé léčebné účinky slatiny, jak jednoho z druhů peloidů, a to především díky zkušenostem z Mariánských Lázní nebo Karlových Varů.
Jan Veselý tedy odeslal vzorky libišanské rašeliny k rozboru do Vídně. Výsledek analýzy byl kladný. Myšlenku Jana Veselého k založení lázní podpořili i jeho dva přátelé, kteří se jezdili léčit do Lázní Bělohrad. Jan Veselý od roku 1893 vlastnil dům na bohdanečském náměstí a jeho součástí byl i nefunkční lihovar. A právě ten začal opravovat pro potřeby lázní. První lázeňská sezóna začala v Bohdanči v srpnu 1897.
Zlatá lyra mladého básníka
Josef Jaroslav Langer (1806 až 1846) byl český obrozenecký básník, novinář a národopisný sběratel. Narodil se v Lázních Bohdaneč jako syn movitého rolníka a městského důchodního. Roku 1826 absolvoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studium ukončil v roce 1828 a začal se aktivně podílet v pražském kulturně-společenském dění. Zabýval se studiem slovanského jazyka a literatury. V pamfletu Bohdenecký rukopis satiricky napadl Rukopis královédvorský a zelenohorský, za což si vysloužil ostrou kritiku některých obrozenců.
Související
-
Láska až za hrob. Znáte legendární příběh z Moravské Třebové?
Každý hřbitov má co vyprávět. Dušičkové Východočeské výlety míří na místa starobylých náhrobků a legend o životě, lásce i smrti.
-
Kam směřuje tato brána? Na tajemné a jedinečné místo
Hřbitov u obce Dřevíkov na Chrudimsku je jedním z mála vesnických židovských hřbitovů v našem kraji. Pod korunami stromů si stále střeží svá tajemství.
-
I Pardubice mají svůj Slavín. Připomíná památku významných osobností města i celého regionu
I východočeské Pardubice se staly místem věčného odpočinku celé řady slavných a uznávaných lidí. Jejich jména si můžete připomenout při procházce Pardubickým Slavínem.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
